Domácnost

Proč se bojí naše děti?


Ložnici zdobí tlumené světlo dvou svící a mladí rodiče právě vypnuli televizor, aby ho vystřídala jemná hudba. Voní levandulová tyčinka. Na stole dvě sklenky od červeného vína. Atmosféra je prosycená vzájemnou náklonností a děti naštěstí spí. Dvojice už jen špitá. Začíná tento týden první milostná předehra…

V tom vrznou panty a dovnitř vtrhne prudké světlo z předsíně. Mezi dveřmi stojí pětiletý drobek, křečovitě svírá plyšového medvěda, oči má přes celý obličej a skřehotá: „Já se bojim!“

Mrzutý tatínek se vztekle přikryje peřinou a maminka se střemhlav vrhá po noční košili. „Prosím tě, čeho se bojíš?“ zeptají se oba unisono.

Čeho?

Proč se ptáme tak hloupě, když své děti vychováváme v duchu bubáků, kteří se noří ze tmy a mají hrozivé oči, 5. prosince zveme do bytu čerty a pak vyprávíme známým veselé historky o tom, jak naše ratolest, strachy fialová, recitovala zmateně básničku majíc pocit, že jí právě běží o život?

Děsíme své děti vodníky, polednicemi, kostlivci, babami Jagami, krvelačnými vlkodlaky a podobnými nestvůrami, číhajícími na nebohá dítka za každým rohem a tetelícími se na jejich zazlobení, protože právě to je důvod jejich nemilosrdného útoku.  

Jestli nebudeš hodný, vezme si tě čert

Kolikrát jsme tohle v dětství slyšeli a kolikrát sami vyslovili? Vzpomeňme si, jak nám bylo, když jsme po všech strašidlech, kterými nás dospělí se zlomyslným úsměvem krmili, v noci strachy drkotali zuby pod peřinou a báli se i fotbalového míče pod skříní. Proč by naše děti měly být jiné? To bychom museli být jiní my. Jenže nejsme. Když si nevíme rady, použijeme berličku.

Folklór nebo pitomost?

Představme si, co si myslí takové dítko, na které pár dnů před Vánocemi pustíme do bytu čerta, aniž bychom se ho pokusili chránit, a spolu s pekelníkem rdousíme malého plačícího synka větami typu: „No jen si vzpomeň, jestli jsi nezlobil...“

Jasně, že se bude snažit, a bude-li upřímný, určitě přijde na to, že to celý ten rok nebylo úplně bez obtíží. Takže si vlastně velice rychle spočítá, že to má spočítané. „Možná by tě zachránila básnička,“ huhlá čert hrozivým hlasem. A tak strachy vyklepané dítě recituje „Na jaře, jaře čáp jede v kočáře.“ – ač je prosinec, protože ho ve vyděšené hlavince nic jiného nenapadlo.

Je to náramná taškařice, vidět své potomky, jak se plačíce snaží vyrecitovat či vyzpívat si ještě nějaký čas mimo pekelný kotel.

Lékařské knihy jsou popsané mnoha řádky na téma koktavost z vyděšení, noční pomočování, noční děsy, jiné psychosomatické potíže, tik a podobně.

Jsme jediní, v kom vidí ochranu

Je dobré si uvědomit, že jsme jedinými, komu naše dítě bezvýhradně důvěřuje. Stavíme se do role ochránců a dítě nás vnímá jako jediné útočiště. Když jede auto, držíme ho za ruku, vysvětlujeme, co by nemělo dělat a jak moc se o něho bojíme. To je jistě schopné pochopit. Jak se ale cítí zmatené, když jeho úžasný neohrožený tatínek a starostlivá maminka v klidu přihlíží, jak na něho hudruje ošklivý čert, a co víc – oni ho dokonce na něj pozvali!

Myslíme si, jak je to pro dítě poučné, pro nás je to možná i zábava, ale náš dosavadní chráněnec to může vnímat jako podraz. A navíc ze strany, kde to nečekal.

Nebuďme nespravedliví

Strašme své dítě čerty a polednicemi, pokud se domníváme, že je to výchovné. Buďme slabochy, kteří si chtějí usnadnit nelehký rodičovský úděl tím, že budeme spoléhat na strach, vyvolaný námi vymyšlenými nástroji pomsty za jeho špatné chování nebo rozbitý budík. Nechme stranou, že v konečném důsledku je trochu zbabělé, schovávat se za strašidlo. Nedivme se ale pak, že nás těžko v noci nechá, abychom mu připravili půdu pro sourozence.

Strašíte svoje děti? A jak strašili vás?

   
04.09.2008 - Dům a byt - autor: Michaela Kudláčková

Komentáře:

  1. avatar
    [26] ellinor [*]

    Já se dodnes bojím toho pod postelí. Ale nebojím se toho, že by mi to jen ukouslo nohu - já si myslím, že by mě to rovnou stáhlo k sobě, fuj!
    A taky se nemůžu koukat na horory se zombíkama a upírama. A v noci nejdu na chatě pro dřevo, i kdybych měla zmrznout. Jsem vlastně slušnej strašpytel dodnes, to je ta děsná představivost...

    superkarma: 0 08.09.2008, 08:58:28
  2. avatar
    [25] ellinor [*]

    Modré z nebe: No Paroubek je docela slušný strašidlo, ne?

    superkarma: 0 08.09.2008, 08:56:30
  3. avatar
    [24] Heduš [*]

    Nestraším. Jsem zásadně proti tomu. Ono se časem stejně něco vynoří samo, čeho se začnou bát samy, tak nač jim vštěpovat strach od malička. A s čertem to jsme kamarádi. Sám jim pak dává peníze za kokina.

    superkarma: 0 05.09.2008, 15:35:25
  4. avatar
    [23] átéčko [*]

    Také jsem se bála, že mi někdo usekne v noci hlavu. Děti jsem nestrašila. Ale báli se rádi, kluci. Moc rádi poslouchali, když jsem jim večer četla Erbenovu Kytici

    superkarma: 0 04.09.2008, 19:26:57
  5. avatar
    [22] vendyna [*]

    proč se to zveřejnilo podruhý, to teda netušim...to jsou záhady

    superkarma: 0 04.09.2008, 16:05:19
  6. avatar
    [21] vendyna [*]

    Hm, mě docela děsí světýlka ve tmě. Když jsem byla malá, tak jsem večer viděla pod skříní oranžový světýlko. Překonala jsem strach a šla to říct rodičům, nevěřili. Pak jsem šla ještě párkrát, nakonec se taťka na to světýlko šel kouknout. Na tom místě byla zásuvka a vevnitř byla rozžhavená, málem jsme vyhořeli. A od té doby nesnesu světýlka, mobily se světýlkem, světýlko na televizi nebo poči nebo notasu...vždycky si vzpomenu na to záhadný světýlko pod skříní.

    superkarma: 0 04.09.2008, 16:04:10
  7. avatar
    [20] Meander [*]

    Jsem si vzpomněla, že mi jednou někdo svítil v noci baterkou do okna. To jsem málem umřela hrůzou.

    superkarma: 0 04.09.2008, 14:58:26
  8. avatar
    [19] vendyna [*]

    Hm, mě docela děsí světýlka ve tmě. Když jsem byla malá, tak jsem večer viděla pod skříní oranžový světýlko. Překonala jsem strach a šla to říct rodičům, nevěřili. Pak jsem šla ještě párkrát, nakonec se taťka na to světýlko šel kouknout. Na tom místě byla zásuvka a vevnitř byla rozžhavená, málem jsme vyhořeli. A od té doby nesnesu světýlka, mobily se světýlkem, světýlko na televizi nebo poči nebo notasu...vždycky si vzpomenu na to záhadný světýlko pod skříní.

    superkarma: 0 04.09.2008, 14:39:39
  9. [18] mindulinka [*]

    Tak mi máme barbuchu, když syn zlobí. Ale když je hodnej, tak mu hned připomenu, že si ho barbucha nevšímá, a že nepřijde, protože je šikula.

    superkarma: 0 04.09.2008, 13:56:01
  10. avatar
    [17] Ťapina [*]

    Meander: Já taky a když jsme si pořídili kocoura, tak jsem zjistila, že je to pravda

    superkarma: 0 04.09.2008, 13:29:29
  11. avatar
    [16] Modré z nebe [*]

    Tuhle mi syn povídá "Pojď se mnou na záchod!" a já na to "Prosímtě, už je ti 6 let, to se ještě pořád bojíš na záchod?" a on na to "Jo, strašně se bojím toho ošklivýho pána v oranžový košili!" ..... bum ho, tak mi to někdo vysvětlete!

    superkarma: 0 04.09.2008, 13:25:51
  12. avatar
    [15] Kelly [*]

    Evikus: fuj, ještě že mě to tehdá nenapadlo ...

    superkarma: 0 04.09.2008, 13:07:08
  13. avatar
    [14] tyrkys [*]

    Po dnešní cestě MHD do práce si myslím, že se ti spratci bojí málo .

    superkarma: 0 04.09.2008, 13:05:03
  14. avatar
    [13] Evikus [*]

    Kelly: Ale vždyť TO mohlo být v té krabici

    superkarma: 0 04.09.2008, 13:04:16
  15. avatar
    [12] Kelly [*]

    Meander: a proto jsem měla jako dítko pod postelí blno blbostí, časopisů a krabic tak, aby se tam ten, kdo mě může za nohu chytit, nevlezl.
    Jak vidno, tohle děsilo mnoho z nás.

    superkarma: 0 04.09.2008, 13:01:42
  16. avatar
    [11] Evikus [*]

    Meander: Jo, tak toho jsem se taky bála . Takže jsem se občas i dusila, protože kdybych si neschovala hlavu, tak by mi jí taky TO POD POSTELÍ mohlo ukousnout

    superkarma: 0 04.09.2008, 12:55:23
  17. avatar
    [10] Kelly [*]

    Své děti jsem nestrašila a každému, kdo by se o to pokusil, bych dala po držce, ale i tak se občas bojí. Vzhledem k jejich skorodospělému věku je to až srandovní.
    Paradoxně já, koza stará, jsem srazila paty. Ač se to zdá legrační, tak nedávno jsem měla krátce po sobě velmi sugestivní sny o pekle, čertech a strkání živých lidí do ohnivé pece. Na pocity se mě neptejte, byly strašné.
    Nechápu proč já, taková duše čistá

    superkarma: 0 04.09.2008, 12:36:38
  18. avatar
    [9] Meander [*]

    Nikdo mě ničím nestrašil, a stejně jsem se bála, že když mi bude čouhat končetina přes postel, tak mi ji to, co pod tou postelí v noci bydlí, ukousne

    superkarma: 0 04.09.2008, 12:27:03
  19. avatar
    [8] ToraToraTora [*]

    Jasně. Máme na to hejkala. O nějakém děsu nemůže být řeč, děti to berou sportovně. Nejhodnější jsou, když leží večer v posteli a nepřejí si, abysme jim pouštěli hudbu, protože chtějí poslouchat, jestli venku nechodí hejkalové. Máme okolo baráku spoustu hospod, takže ve večerních hodinách není problém zaslechnout pod okny neartikulované skřeky.

    superkarma: 0 04.09.2008, 12:19:37
  20. avatar
    [7] olga ebertová [*]

    Když jsem já byla malá tak jsem se bála bouřky,to trvá dodnes.Své děti jsem občas strašila čerty,ale ty k nám nikdy nepřišli.Hodný Mikuláš jim dal dobroty za okno a bylo.

    superkarma: 0 04.09.2008, 11:59:01
  21. avatar
    [6] Kassy [*]

    Já si nějak nevzpomínám, že bych někdy věřila, že si mě nějaké strašidlo nebo čert skutečně odnese. Asi jsem věděla, že jsou to jenom pohádky. Ale divných stínů se občas leknu i dnes. Třeba monstera, kterou má přítel nad postelí u rodičů, mě vyděsí spolehlivě.

    superkarma: 0 04.09.2008, 10:48:40
  22. [5] tornado-lou [*]

    roky jsme detem delali mikulase a detem se to spis libilo. rozhodne se teda nijak hystericky nebali, spis byli zvedavi. a cim mensi, tim min strachu. deti nevi, ze se maji bat certa, dokud jim nejaka dobra duse nevysvetli, jak je to desivy. takze neobvinujte certy. takhle jde strasit i cimkoliv jinym.

    superkarma: 0 04.09.2008, 10:48:02
  23. avatar
    [4] Ťapina [*]

    Mně nikdo ničím neděsil a stejně jsem se večer potmě bála divných stínů, polštářů čouhajících z peřináče a všeho možnýho. Strach je normální, ne?

    superkarma: 0 04.09.2008, 10:10:20
  24. avatar
    [3] RenataP [*]

    já strašit nebudu a nestraším
    mě strašili a dodnes z toho mám husinu a podvědomě zasunutý psychosomatický trable

    superkarma: 0 04.09.2008, 09:46:33
  25. avatar
    [2] malá paní [*]

    Když jsem byly malá tak,jsem se bála čertů,takže svý děti nestraším a na čerty nechodíme. Strašení není vychovné.

    superkarma: 0 04.09.2008, 08:30:57
  26. avatar
    [1] liva99 [*]

    Straším svá dítka sama - obzvlášť po ránu. Čert k nám chodí, ale z "bubáka" se během té chvilky stane veselý čertík - kamarád. Nicméně máme taky strašidlo - nevím, kde to malá vzala, ale bojí se broučků /hmyzáků/. Ovšem v tom nemá prsty nikdo z nás... Takové to dramatické strašení, jaké popsané v článku mi teda nesedí, ovšem nesedí mi ani opačný extrém.

    superkarma: 0 04.09.2008, 08:05:29

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme