Zdeně je dvaatřicet a je stále single. Pokaždé přijde nadšená, že je konečně zamilovaná a konečně našla toho pravého. Po krátkém čase její nadšení rychle upadá, je samá kritika a chlápek bere zpátečku.

žena

„Co dělá špatně?“ přemýšlela jsem. Je pohledná, má rozhled, dokáže se bavit o čemkoliv, umí několik jazyků, skvěle vaří, je pořádná, sportuje, má ráda zvířata. Kde je zakopán pes, že s ní žádný chlap nevydrží?

Možná už má takové ty staropanenské manýry, možná moc tlačí na pilu a chce se hned vdávat, možná je tak urputná a snaživá, že to každého spíš odradí.

Naposled byla v úplné euforii a volala mi, že se musíme sejít, aby se mi s něčím svěřila. Sedly jsme si v kavárně, celá zářila, vypadala tak o pět let mladší, byla radost se na ni dívat. „Já jsem zamilovaná!“
„No to je mi jasné, je to na tobě vidět.“
„Za chvíli přijde, musím ti ho představit.“

Tuším, že se jmenoval Vladimír, ale to není podstatné. Byl to šarmantní, elegantní muž, jiného by Zdena ani nechtěla, visel na ní očima a každé její slovo hltal. A že musel být za chvíli syt, na to vemte jed. Pusu nezavřela, skoro nikoho nepustila ke slovu. V duchu jsem si říkala, že by měla konečně zavřít ta svá mluvidla, nebo mi prasknou bubínky. Ale jak byla v ráži, štěbetala a on jí oddaně naslouchal. Ani pomalu nevím, jaký měl hlas.

Rozloučila jsem se s tím, že je nechám o samotě.

Na nějaký čas se odmlčela, a tak jsem se jí ozvala sama. „Tak co tvoje nová láska?“
„Nic.“
„Jak nic?“
„No nic, prostě zmizel, nebere mi telefony, je konec.“
Její hlas zněl sklesle. „Už na to kašlu, nechci žádnýho chlapa ani vidět, budu sama.“

Unáhlené rozhodnutí zhrzené ženy. Nic jiného se nedalo čekat.

A je to tady zas!

Před týdnem mi opět volala, že má pro mě novinu. Zeptala jsem se: „Budeš se vdávat? Vláďa se vrátil?“
„Ale ne, o tom nechci ani slyšet, teprve teď mám úžasnýho chlapa. Je to cizinec, žádný buran, kdysi tady studoval, a teď jsme se úplně náhodou potkali. Tenkrát byl do mě hrozně zamilovanej, mně se taky líbil, ale měla jsem někoho jiného… no, však to znáš. Zato teď, to je jiná. Je rozvedenej a chce se odstěhovat do Čech.“

Samozřejmě že se s ním potřebovala pochlubit. Pan doktor, dobrá partie, elegantní jako vždy. Sešli jsem se ve čtyřech a zašli na oběd. Pan doktor byl temperamentní, šarmantní a skvělý vypravěč. Nejednou byl on středem pozornosti. My jsme se zájmem naslouchali jeho veselým historkám a ona byla jako na trní. „To už jsi vyprávěl, přejdi na jiné téma, tohle nikoho nezajímá... “ atd.

Neustále ho napomínala, skákala mu do řeči, byla prostě nesnesitelná.

Jsem zvědavá, jak to tenhle chlápek dlouho vydrží. Jak bude trvat dlouho, než ho otráví natolik, aby zrušil plány odstěhovat se za ní do Prahy a užívat si konečně spokojený život.

Nechci být špatným prorokem, ale moc času tomu nedávám.

Čtěte také:

Reklama