Máte-li doma nějakého mazlíčka - psa, kočku, osmáka, morče´... časem vidíte, jak jejich oči mluví. Naučite se jim rozumět beze slov. Proč tedy vlastně psi ještě potřebují štěkat? Žijí s námi zhruba třicet tisíc let a my jejich štěkot  vnímáme jinak než zvukové projevy jiných zvířat. I vědce to začalo zajímat a došli k zajímavému závěru: 

 

Mezi domácími psy a různými psovitými šelmami je velký rozdíl. Vlci, kojoti a další šelmy využívají spíše než štěkotu řady jiných zvuků, např. vytí nebo kňučení.

 

Dospělé psovité šelmy štěkáním dávají najevo agresivitu, ale mladí na sebe štěkají při hrách a zápasení.
Srovnání divokých psích šelem s domácími psy dovedla vědce k myšlence, že domestikovaní psi si zachovávají vlastnosti štěňat po celý život. Oni si vlastně s námi hrají.

 

Dorit Feddersen-Petersen z university v Kielu v roce 2000 nahrála štěkání domácích psů a evropských vlků při normálních činnostech. Analýzou zjistila, že vlčí štěkání bylo krátké, nízce položené, drsné, atonální.
Psí štěkot je proměnlivější, objevují se i harmonické zvuky a liší se i délkou. Hlasité atonální štěkání doprovází obranu nebo výhrůžku útokem, sociální nejistoty či bolesti. Harmoničtější štěkání je spojené s kladnými interakcemi – hrou či podřízeným chováním.

 

Podobný výzkum prováděla Sophia Yin z Kalifornské university v Davisu, vybrala tři charakteristické situace: hru, odloučení od pána a příchod neznámého člověka ke dveřím domu. Ze čtyř tisíc záznamů byly výsledky stejné.

 

Komu je tedy štěkání určeno?

 

Maďarský vědec Adam Miklosi poukazuje na skutečnost, že harmonické zvuky, které jsou typické pro domácí psy, nelze u divoce žijících psovitých šelem vůbec najít. Z toho vyvozuje, že štěkání je určeno lidem a jako takové vzniklo.

 

K čemu je mňoukání?

 

Asi za to může celkový vývoj savců.
Prapředkové dnešních savců byli malí noční živočichové – pro komunikaci tedy potřebovali zvuk. Je docela možné, že existuje soubor akustických znaků, které jsou srozumitelné pro všechny savce.

 

Owren a  Nicholas Nicastrovi z Cornellovy university prokázali, že také kočičí mňoukání má potřebné vlastnosti pro přilákání lidské pozornosti.  Během domestikace se některé zvuky ukázaly jako výhodné a kočky u nich zůstaly. Jen mňoukání nepůsobí na člověka tak intenzivně jako štěkot. Není totiž tak vytrvalé a neodbytné.

Psí projevy se nemíjejí účinkem a psi toho dokážou využít. Nejlepší přátelé člověka jsou tedy mnohem chytřejší, než jsme se domnívali doposud.

 

Já k tomu mohu jen dodat - mám 14letého pudlíka. Přesně poznám, co mi říká... Když chce ven, ukazuje i hlavičkou ke dveřím... Naučil se panáčkovat... Na otázku: "Chceš mlíčko?", buď udělá pacičku = chce, nebo jen tak kouká = nechce.

Že taky rozumíte svým kamarádům?

                 
Reklama