Také se pokaždé zapřísaháte, že jste ty modré trenýrky mezi bílé prádlo na vyvářku rozhodně nedali? Taháte z pračky vždy plonkové ponožky? Pak je to skleróza, nebo „škodík“. Tak tomuhle fenoménu říkala moje babička.

Jsou to takoví malinkatí skřítkové, kteří chodí za vámi po bytě a dělají z vás pitomce. Potom se děsně dobře baví, když poletujete jako raněný motýl s hlavou v dlaních se slovy: „No jsem snad blbá, nebo co? Přece jsem to dávala sem!“

Později mi o podobných bytůstkách vyprávěla herečka Míla Myslíková, když jsem čekávala ve smíchovském ateliéru na postsynchrony. Mimochodem mluvila překrásně o lese, o květinách, vodě a bytostech, které lze spatřit, když se člověk umí dívat.

Skřítci škodíci jsou samozřejmě legrace a zábavné pojmenování vlastní sklerózy a roztržitosti. Když se ale trochu povzneseme a budeme s úsměvem shovívaví předně sami k sobě, musíme uznat, že škodíci mají nejraději:

Pračky

Kdybych měla nejnovější model pračky, který je snad teprve prototypem, kdyby stála víc než celý dům, kdyby byla celá ze zlata, stejně z ní po vložení dvou párů ponožek vyndám jeden pár a jednu plonkovou! Jestli tohle není práce škodíka, pak pračka ty fusekle pojídá.

Na hromadě je bílé prádlona vyvářku. Několikrát jsem ho kontrolovala. Je tam jen bílé prádlo. Nastrkám do pračky bílé prádlo. Po ukončení programu vyndávám velice originálně modře batikovaná prostěradla, pánské košile, ponožky a nátělníky. Přísahám, že ty tmavě modré trenky bych do té várky nedala, ani kdybych byla úplně namol. Nejsem přece pitomá!

Předměty

Před chvilkou jsem dodělala večeři a zbývá ještě nastrouhat okurku. Struhadlo jsem připravila vedle mísy. Po pěti minutách jdu strouhat. Už hodinu hledám to pitomé struhadlo. Patrně vysublimovalo do prostoru. Ze zoufalství prohledávám i prádelník. Nakonec si ho vypůjčím od sousedky, abych ho pak našla v lednici. Nejaktivnější škodík stihl i zapnout plotýnku pod odstavenými karbanátky, takže vznikl jakýsi „samopek“, který lze jen stěží ekologicky zlikvidovat. Po sporáku vesele teče umělohmotná miska.

Stejně skvěle to umí škodíci s klíči od bytu těsně před odchodem do zaměstnání, kdy člověk navíc ještě trošku zaspal. Ty s oblibou vloží do postranmí kapsičky u kabelky. Ovšem až poté, co ji důkladně osmkrát prohledáte, abyste se ujistily, že v kabelce nejsou. Pak se můžou potrhat smíchy, když šplháte po skříních jako pavouk a hystericky šacujete i kapsy dětí, přičemž racionálně víte, že na většině prohledávaných lokalitách jednoduše být nemohou.

Některé předměty ovšem naši skřítci založí tak, abyste je jednoduše hned tak nenašli. Vy pak masírujete celou rodinu otázkou „Neviděli jste ovladač od věže?“, na kterou existuje bez výjimky jen jediná odpověď od všech: „Ne, neviděli!“ Vlastně se všichni tváří tak, jako by slovo „ovladač“ slyšeli úplně poprvé v životě. Koukají na vás jako na Marťana, který hovoří esperantem. Ovladač najdete při hledání klíčů o týden později ve stole.

Dále umí škodíci velice profesionálně přistrkovat rohy stolů ve chvíli, kdy se zdviháte z předklonu, dokážou zmenšit průchod mezi dveřmi tak, že se jimi jednoduše bez uražení ramene nedá projít, nebo schovat jednu botu za druhou tak, že není vidět (ač to odporuje logice).

Bez problémů vycucnou benzín z nádrže za jízdy tak, že z dojezdu 10 km jsou náhle 2 km. Při hledání bačkor vám tyto nenápadně vsunou do ruky nebo pootevřou skleničku s medem v lince hned vedle vanilkového pudinku a práškového kakaa. O proražení tří jogurtů v tašce během cesty z nákupu netřeba mluvit.

Zájmem škodíků prý není dostat nás do „bambulárny“, ale dobře se pobavit. Vždycky, když si ukopnu palec o křeslo, které před chvilkou stálo o dvacet centimetrů více vpravo, si představím dva škodíky smíchy zlomené v pase.

Máte doma škodíky? Jaká je jejich specializace?

Reklama