„Prohrát s celosvětovým spiknutím není hanba.“
Umberto Eco

 

Je to stejné, jako bychom odpovídali na otázku „Proč nemáme dvě hlavy nebo neumíme létat?". Přesto bloudí tento moderní sexuologický mýtus padesát let světem. Připomíná mi to omyl o obsahu železa ve špenátu a svaly Pepka námořníka. Došlo sice k chybě v desetinné čárce, ale všichni přesto „vědí", že ve špenátu je železa nejvíce.

 

Jak k tomu došlo? Je to dlouhá a zajímavá historie. G se nazývá podle německého gynekologa Ernsta Gräfenberga, který údajně tuto strukturu v 50. letech minulého století objevil. Mnozí se odvolávají na jeho článek z roku 1950, aniž ho kdy četli. Tak už to bývá. Citace literatury se opisují a časem jsou přetransformovány do neuvěřitelných bizarností. Přečtete-li si tento článek, zjistíte, že se v této práci o žádném G-bodu nehovoří. Je v něm popisován život frigidních žen a mimo jiné se v něm autor zmiňuje o vlastním dojmu, že některé ženy mají v pochvě, pod močovou trubicí, oblast, při jejíž stimulaci dochází k sexuálnímu vzrušení. O tom by snad nikdo nepochyboval, takových oblastí se dá najít mnoho. Článek se nazývá „Vliv ženské močové trubice na sexuální vzrušení u žen". Tento vliv bezesporu existuje. Ústí močové trubice je erotogenní oblast a má vztah k sexuálnímu vzrušení, ale s takzvaným G-bodem nemá nic společného. Takže zde vysvětlení nenajdeme. Pojem G-bod vymyslel v roce 1981 Addiego, který se inspiroval prací Gräfenberga. Všeobecného rozšíření se dostalo tomuto mýtu v roce 1982, po vydání populární (nikoli vědecké či lékařské) knihy ve stylu „deset zaručených způsobů, jak uspokojit ženu". Alice Kahn Ladasová, Beverly Whippleová a John Perry vypustili do světa legendu o G-bodu. Bod se narodil a žije vlastním, domnívám se, nesmrtelným životem. Je živen a pěstován. Cizelován. Kdo nemá G-bod či ho nenašel, stává se neplnohodnotným a o sexu neví vůbec nic. V duchu současné doby. Hodně o něčem mluvit, zaujmout okolí a myslet si své. Hlavně se neztrapnit, že něco takového nemáme nebo jsme to nenašli. Vždyť ho mají přece všichni.

 

Soutěž:

„Ano, píšu taky do novin. Už jsem toho napsal strašně moc: "Fišarova svatba", "Robert ďábel", "Norma". Já si už ani všechny tituly nepamatuju. A to všechno jen tak - levou rukou: já ani psát nechtěl, ale to víte: divadelní ředitelé! Pořád na mne: "Prosím tě, kamaráde, napiš něco a napiš!" Tak jsem si řek : "Pro mne a za mne - napíšu!" A tak jsem to, myslím, za jeden večer všechno napsal - všichni překvapením jen mrkali. U mne se nápady jen rojí.“

 

Co to má být, kde se nachází, jak ho najít? Tedy, takzvaný G-bod by se měl nalézat na přední stěně pochvy pod močovou trubicí, asi 4 cm od poševního vchodu. Při jeho stimulaci údajně dochází k jeho zvětšení asi do velikosti hrachu či fazole, možná i jiné luštěniny. Žena prý dosáhne po chvíli dráždění tohoto místa silného vzrušení a orgasmu. Mělo by to být takové „tlačítko na orgasmus". Podle této představy strčí žena sama nebo muž prst do pochvy, vyhledá bod, stimuluje ho a za chvíli je vyvrcholení na světě. Jak jednoduché. Je opravdu neuvěřitelné, že tento nesmysl zapustil kořeny i mezi racionálně uvažujícími lidmi. Aby nedošlo k omylu! Pochva ženy je erotogení oblast a není sporu o tom, že při její stimulaci prožívají ženy příjemné pocity a dosáhnou pohlavního uspokojení. Ale není za to zodpovědný jeden jediný, takto přesně definovaný a topograficky popsaný bod! V žádné oficiální lékařské učebnici na světě, myslím tím podrobné anatomické atlasy pro mediky a lékaře, není tato struktura popsána. Přitom je všeobecně známo, že je-li nějaký okrsek lidského těla, například klitoris, rty, konečky prstů a podobně, obdařen zvýšenou citlivostí, je to provázeno, a tudíž i anatomicky doloženo, vyšší koncentrací nervových zakončení. Tato zvýšená koncentrace nervových spojů je v těchto místech napojena na zvláštní citlivé anatomické struktury, například Merkelova nebo Paciniho tělíska přijímající tyto vzruchy. Ovšem v oblasti popisovaného bodu se nic takového nenachází. Proto takto charakterizovaný bod neexistuje. Proč tedy některé ženy pociťují rozkoš a vyvrcholení při stimulaci pochvy? Protože mají ve vagíně, ale i na prsních bradavkách, ušních lalůčcích a na mnoha jiných místech těla všeobecně vyšší, individuálně difuzní, rozptýlenou koncentraci nervových zakončení, a ty citlivější tyto vzruchy vnímají. Zdůrazňuji slovo rozptýlenou, čili nikoli koncentrovanou do jedné a u každé ženy stejné oblasti. Z toho plyne, že žádný univerzální spouštěč orgasmu neexistuje. Možná je to škoda, ale je to tak.

 

Mnoho žen a jejich partnerů se neexistencí tohoto bodu velice trápí. Nešťastné ženy přicházejí, neboť ho celé dny hledají, a nic. Přítel také dělá, co může, přečetli spolu o něm snad už vše a stále ho nenašli. Vždyť je to v těch knihách tak pěkně popsáno. Jsou zkroušeni, zklamáni, ze sexu nic nemají, jsou neplnohodnotní, nemají ten správný bod. Není to ovšem problém jenom anatomický či teoretický. Při všeobecně rozšířeném přesvědčení, že bod existuje, byť tomu tak fakticky není, je mnoho žen zásadně dezinformováno o vlastním těle a své sexualitě. Ženy, které ho nejsou schopné najít, se mohou cítit nenormálně a mít problémy se sexem.

 

Marné je vysvětlování, že vzrušivost a prožitky každého jedince jsou zcela individuální. Někdo má orgasmus při dráždění prsních bradavek, ušních lalůčků, většina při stimulaci klitorisu, mnohým přináší slast stimulace pochvy (libovolného místa!), ale žádný zaručený „knoflík" na orgasmus v pochvě není.

 

Zcela souhlasím s americkým renomovaným gynekologem Himesem, který prohlašuje, že „široce přijímaná realita G-bodu je daleko za hranicí dostupných důkazů jeho existence a je nepravděpodobné, že by se na přední stěně poševní vyskytovala taková bohatě nervově zásobená anatomická struktura".

 

Tvůrci tohoto mýtu využili vhodnou dobu a geniálním marketingem zaujali společnost. Něco podobného se už asi těžko zopakuje, ale nemusí nám to být vůbec líto. Na světovém sexuologickém kongresu v Paříži v červnu 2001 se nás jedna americká kolegyně snažila zaujmout novým P-bodem, nacházejícím se kdesi na perineu, oblasti hráze, kdesi mezi pochvou a konečníkem. Tato oblast je jistě eroticky zajímavá, bohatě nervově zásobená, pro mnoho žen důležitá, ale stejně jako jiné zóny není univerzálním spouštěčem orgasmu. Do zásoby měla připravený ještě bod K, kdesi v oblasti klitorisu. Ale ani ten jí neprošel. Zdá se, že doba novým bodům nepřeje. Kdybychom mapovali všechna místa přinášející ženám slast, nestačila by nám celá abeceda ani po přidání té arabské či azbuky

 

I v dobách G-mánie byly slyšet pochyby o jeho existenci, kdosi viděl rozdíl mezi G-bodem a golfovým míčkem v tom, že míček hledáme při hře jenom půl hodiny. Celé toto představení mi připomíná pohádku H. Ch. Andersena o Císařových nových šatech, všichni se bojí říct, že je císař nahý, aby se nezesměšnili. Tedy: G-bod tak, jak je všeobecně definován a přijímán, neexistuje!

 

Článek je úryvkem z knihy Sexualita ženy

Reklama