Dodneška si pamatuju, jak jsem se lekla, když se mi před jedněmi Vánocemi podařilo z potomka vymámit jeho přání. "Chtěl bych, aby mi Ježíšek přinesl utržené sluchátko, protože pak už bych si s ním mohl ty ostatní věci nadělit sám." Pro Ježíška přece není problém darovat i takovouhle věc, a navíc přinést jedno sluchátko bude přece jednodušší, než tahat třeba krabice s legem. Nakonec se mi podařilo debatu nějak uhrát a vysvětlit, že některé věci nemůže přinést ani Ježíšek. Radost udělaly i nepohádkové dárky.

Jenže i když si dítě přeje něco méně nereálného, je možné se nadít přání přesahujících finanční možnosti rodiny anebo takových, která se neslučují s představami rodičů. Jak dítěti vysvětlit, proč nemůže najít pod stromečkem úplně všechno, co si přeje a proč mají některé děti dárků více a jiné méně, radí psycholog Václav Mertin.

Jak vysvětlit dětem, které ještě věří na Ježíška, že ani jeho finanční možnosti nejsou neomezené?
"Samozřejmě záleží na věku. Ovšem mně to připadá zcela jasné, vždyť Ježíšek musí podělit úplně všechny děti na světě a na to, aby jim koupil všechno, co by jim chtěl dát, by mu nestačily všechny peníze světa."

Má smysl dětem předem na rovinu říct, že nedostanou všechno, co si přejí? Pochopí to?
"Jestliže věří na Ježíška, pak viz výše, a navíc, Ježíšek určuje, co z toho, co si dítě přeje, obstará a co nikoli. Pokud už na Ježíška nevěří a ví, že se obdarovávají lidé, tak je třeba dopředu varovat, že není jasné, co bude pod stromečkem a že možná některé věci se tam neobjeví.
Pokud si dítě přeje živého koně a vy bydlíte v paneláku, tak je třeba sdělit jasně a rozhodně. Dítě leccos pochopí, ale to vůbec neznamená, že to přijme. Má na to právo, my bychom to měli akceptovat. Na druhé straně bychom neměli podlehnout nátlaku."
 
Dá se dítě naučit, že Vánoce nemusí být přeborem v tom, kdo toho dostane nejvíc? Jak?
"Tak v prvé řadě nebudeme dělat přebory sami. Jestliže si dítě zvykne, že dostane padesát dárků, proč by je nemělo chtít, i když je větší. Paralelní možností je, že se ono samo zapojí do rozdávání dárků, které vytvoří, koupí. Tak docela dobře uvidí, že to není žádná legrace vymyslet, vyrobit a z omezených prostředků zakoupit množství dárků. Rodiče si přece také pak mohou přát desítky dárků a dítě bude vidět, že možné je jen něco."
 
Každé dítě je schopné přát si velké množství věcí. Jak by se k tomu měli rodiče stavět? Koupit alespoň jednu z těch opravdu vytoužených? A co když si dítě přeje nějakou hloupost? Nebo hračku, která se rodičům nelíbí svým zaměřením?
"Ano, obdarovávat se může i užitečnými věcmi, ale větší část dárků by měla být pro radost, jako překvapení. Mohly by se objevit alespoň jedna nebo dvě věci, které si přeje výlučně dítě, rodiče by je nekoupili, ale chápou, že dítěti přinesou radost.
Pokud je věc zcela proti jejich přesvědčení, pak ať ji nekoupí. Než však rodiče zamítnou dětské přání, měli by si uvědomit, jestli všechny věci, kterými se obdarovávají, jsou užitečné, používají se, neskončily na půdě nebo ve sklepě nebo neputovaly zase dál. Pak možná budou tolerantnější k některým (ne ke všem) zbytečnostem, které si přeje dítě."
 
Jak dítěti po svátcích vysvětlit, že zatímco ono má takové dárky, jaké dostalo, kdežto nějaký spolužák jich dostal evidentně mnohem více a dražších?
"Jestliže dítě bude zvyklé, že si dáváme právě takové dárky, tak to zvládne poměrně dobře. Ovšem je pravděpodobné, že někdy se bude ptát, zlobit, vztekat, bude z toho smutné. Pak je třeba vysvětlit věci tak, jak jsou. Někteří lidé jsou bohatší, mají pocit, že by toho měli tolik  kupovat, kdežto my si myslíme, že je lepší chodit na výlety do zoo společně,  a třeba i proto  tolik nevyděláváme. Můžeme říci i to, že si nemyslíme, že je to potřeba."
 
Měli by sourozenci dostávat stejné věci a ve stejné hodnotě?
"To je přece nedobrá otázka. Když je dceři sedm a bráchovi jeden, když máme holku a kluka, když mají dva kluci zcela odlišné zájmy, když mají holky jiný styl oblékání, tak nekoupíme oběma totéž.
Někdy se sourozenci pěkně dělí o všechno, nehádají se - pak je zase nesmysl  mít všechno dvakrát.
Na druhé straně máme vypozorované, jak reagují na oblečení, pera do školy. Jestliže jsou zvyklé chtít přesně to, co má ten druhý, pak je to výhodnější, jinak ne. Některé dárky nemusejí být adresné, ale mohou být pro oba, třeba knížky."
 
Za rozhovor poděkovala              
 
Reklama