Dnešní tématem jste mi kápli do noty. Tak ráda bych byla patriotem svého rodného města, a nemůžu.

Ozačení patriot jen tiše závidím. Není to snad tak, že bych neměla rodné město a na tuto panetu propadla z jiné dimenze. Není to dokonce ani tím, že bych ke svému rodnému městu měla vlažný vztah nebo ho dokonce nenáviděla...  Já ho mám moc ráda. Bohužel stejně o sobě nemůžu říct, že jsem patriot. Pro lidi narozené a bydlící v Praze je totiž  vyhrazeno docela jiné slovo: pragocentrista. V horším případě ještě "jenomseztésvéprahyneposerte..."

Řekne-li někdo, že si život jinde než ve své rodné Dlouhé Lhotě nedovede představit, je to obecně považováno za roztomilé a veskrze pozitivní. Pronese-li jiný totéž o Praze, už je oheň na střeše.

Takže přestože zbožňuji staré čtvrti (procházka od Staromáku přes most Nerudovkou a k Hradu je pro nás s kámoškou zaručeným lékem na blbou náladu), obdivuji se těm několika dobře udělaným novým, miluji Petřín, Šárku, Ďábličák... i k sídlištím mám veskrze pozitivní vztah a do svého širokého srdce jsem ochotná zahrnout i ty vyloženě okrajové části jako jsou Chabry, Vinoř, Točná a další bývalé vesničky, stejně patriot nejsem. Pražský patriot - to je u nás oxymorón. Něco jako mrtvé milenky cit, zborcené harfy tón...no, však to znáte.

A nyní hrdě stoupám do středu prostoru, kde se bude za chvilku kamenovat: "Život jinde než v Praze si prostě představit nedokážu." (už to letí... au)

Tobbi


Děkujeme za pěkný a zajímavý příspěvek :)

Já tedy Prahu, ač v ní žiju, nijak zvlášť nemiluju, ale s naší "Třináctkou" už jsem se docela sžila :).

redakce@zena-in.cz

Reklama