Reklama

Ačkoliv se zdá, že většina vánočních příprav leží na nás, ženách, tak vedle toho pečení a smažení v kuchyni, případně nákupu dárků, zbývá většinou ještě dost povinností také pro naše drahé polovičky. Ne vždy se jim chce se zapojit. A možná pro to mají někteří i dobré důvody...

Nedávno jsem rozčílila nevinnou (a trochu škodolibou) otázkou jednoho svého kamaráda. Vím totiž o něm, že vánoční dárky kupuje za pět minut dvanáct, tak jsem se ho při našem náhodném setkání z hecu zeptala, zda letos už nějaké má, aby zase na Štědrý den dopoledne neběhal s vyplazeným jazykem po vybrakovaných obchodech.

Vyskočil jak čertík z krabičky, ale pak se rozpovídal. A mně došlo, že bychom měly mít pro své muže asi občas více pochopení. Představa jejich ideálních Vánoc se totiž může dost lišit od té naší. Ale většinou se (více, či méně) snaží - kvůli nám. A to, že u toho vrčí a netváří se happy, bychom jim neměly vyčítat.

Ondra - ženatý, dvě malé děti

mužVánoce jako takové mi vlastně nevadí. Mám je rád, protože s malými dětmi mají úžasné kouzlo. Ale co jsme se přestěhovali do domu, tak je manželka úplně posedlá. Na všech dveřích musí viset nějaké věnce, na oknech světla a letos dokonce vymyslela, že dáme světýlka na střechu a já nevím, kam ještě.

Hned jsem si vzpomněl na ten film Budiž světlo, kde to Danny DeVito poněkud přehání právě s vánočním osvětlením. A v zápětí mi došlo, že budu jako další filmový hrdina, kterému jsem se kdysi vysmíval, Clark Griswold v podání Chevy Chase ve filmu Vánoční prázdniny, muset šplhat po té střeše.

Upřímně - nadšený z toho nejsem. Ale prý to musí být, prý co by tomu řekli sousedi, že nemáme vyzdobený dům. A víte co? Je mi to úplně jedno, co by řekli. Já chci mít pohodové Vánoce a hrát si s dětmi nějaké hry nebo koukat na filmy. To jsou pravé svátky klidu, ne takhle šaškárna. A to nemluvím o tom účtu za elektřinu, který přijde.

Jan - podruhé ženatý, tři děti

Na Vánoce se vůbec netěším. Přepadá mě smutek z toho, že už tu nejsou moji rodiče a že mám dvě děti z prvního manželství, které jsou se mnou jen pár hodin - tak nějak z povinnosti.

Nyní mám sice skvělou manželku - opravdu ji mám rád - a taky super klučinu, ale Vánoce jsou pro mě peklo. Kvůli ženě a synovi se snažím svátky dělat pěkné, ale kdyby mělo být po mém, nejraději bych utekl někam do teplých krajů - koupal se a užíval ty volné dny zkrátka jinak.

Ale moje žena by byla nešťastná. Musí mít české Vánoce, scházet se s příbuznými a přáteli, tak se snažím. Večer si pak na terase kouřím dýmku a piju rum, abych to vše přežil a nepokazil svou blbou náladou Vánoce, na které se ona tolik těší...

Luděk - rozvedený, žije s přítelkyní a společným potomkem

Celý prosinec si připadám jako nějaká hračka na dálkové ovládání. Přítelkyně mě neustále po telefonu úkoluje, co mám koupit, až pojedu autem domů. Většinou jde o různé bytové doplňky, které mají v těch zatracených BAUněco na kraji města. Už když podle vyzvánění poznám, že volá, úplně se opotím. Její instrukce typu: „Kup ty světýlka... ale ne tam ty - ale ty jak vypadají jako...“ mi zvyšují už tak dost vysokej tlak. Je to zlej sen.

Pak přijdu domů, že se natáhnu na gauč. A musím odpovídat na její hádanky, co že máme v obýváku nového. Když neuhodnu, tak se urazí, že si nevážím toho, co ona doma dělá.

Vloni na Vánoce mi vyčetla, že jsem neocenil, že máme vše laděné do červené a že i ona má kvůli tomu červené boty. Když jsem si toho konečně všiml, tak mě napadly dvě věci. Zaprvé kolik takové boty stály. A zadruhé, jestli ty jehlové podpatky nepoškrábou podlahu, kterou jsem vlastnoručně dělal. Nemusím asi říkat, že moje otázky byly položeny v nevhodnou dobu.

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

Přečtěte si také o Vánocích:

A zkuste jednoduchý tématický kvíz: