„Protože má u domu vlastní pískoviště s deklem!“ Přiznám se, že jsem jako mladá maminka moc s dcerkami na písek nechodila. Většinou to odnesla moje babička...

Jen se naskytla příležitost, dostávaly mé dcery pravidelně od příbuzných kyblíčky, lopatičky, náklaďák, bábovky, síta a další nutné nářadí k „práci“ na veřejném pískovišti.

Ze začátku jsem byla plna entuziasmu a chuti usednout na lavičku a se slzou dojetí v oku pozorovat svůj malý poklad, kterak způsobně manipuluje s přinesenými nástrojíčky.

Dítko jsem vždy oblékla do tepláčků, na hlavičku umístila slušivý klobouček a nadšeně vyrazila.

jVšechny mé dcery to moc bavilo.

Ponejprv vždy pohltily několik kilogramů písku a kamenů, takže z přineseného časopisu jsem letmo zahlédla jen titulní stranu, neb jsem musela neustále plavmo skákat přes okraj a vrhat se kupředu se slovy

„Fuj – e é – to se nepapá!“

Následně vší silou zpřístupnit pevně zaťatou sanici a prsty dokolovat orálně užitý kus křemene.

Následovalo trhání ratolesti ze spárů jiné ratolesti při souboji o ne vlastní bábovičky, případně vysvětlování, že:

„Nesmíš tou lopatičkou bacat chlapečka, on by potom plakal,“ nebo:

„Běž si, broučku, hrát za svojí maminkou a nebacej holčičku.“ (v duchu šlo o něco jako „Zmetku obézní, padej od ní!“).

Nakonec to skončilo tím, že se člověk sebral a vlastníma rukama plnil bábovičky, přičemž infantilně žvatlal „modlitbičku“: „Bábovičko, poveď se mi, jestli se mi nepovedeš, budeš bita jako žito,“ a poté s napětím odklápěl plastovou kačenku s vírou, že se nerozsype, zatímco jeho dítě o kus dál spokojeně pojídalo vajgla.

Odnesla to babička

Nakonec jsem do této aktivity naverbovala babičku, která – nechápu jak – zvládla při pobytu s dítětem na veřejném písku i plést.

Dost možná v její přítomnosti Pavlína či Míša, Alice nebo Johanka prostě spokojeně tumlovaly hlínu a vajgly, mydlily jiné děti kyblíčky, a naopak dostávaly do hlaviček.

Ovšem přežily všechny a já mezi tím udělala hroznou spoustu práce.

n

Vlastní továrna na bakterie?

Ze soukromého průzkumu, který jsem provedla minulý týden, jsem zjistila, že masovému obléhání pískovišť maminkami, babičkami a leckdy i tatínky už patrně odzvonilo.

Buďto je málo času, nebo je málo chuti.

Ono když dítko zblajzne něco písku, je to zřejmě lépe snesitelné, než když ožižlává injekční stříkačku, případně kočičí hovínko.

To byl hlavní důvod, který uváděly mnou oslovené maminky, když mluvily proti veřejným pískovištím. Mnoho z nich má také u domu vlastní písek.

Můj soused například, maje dvojčátka, holčičky, pořídil pro své ratolesti vyšperkované pískoviště celé vyvedené v umělé hmotě.

„Má to takhle poklop, ten se zaklapne a nedostane se tam ani myš,“ pravil hrdě.

„A to je pak takhle hermeticky uzavřené, i když je teplo?“ Ptám se.

„No ano, úplně proti všem bakteriím ochráněné,“ odpověděl.

„Tak nevím, ale mám pocit, že se to zapaří a bakterie se množí právě v tomhle prostředí. Nebylo by lepší to nechat otevřené, když to máte v zahradě?“

„Ani náhodou, co kdyby tam zabloudilo nějaké zvíře, třeba zajíc!“

Druhý extrém. Zajíc mu tam bobek neudělá, zato zapařený písek s ochotou otevře náruč jiné fauně.

Naštěstí je mnoho pískovišť a dětských hřišť dnes například obehnáno plotem, hlídáno a mají svůj řád, což je super nejen proto, že se sem nedostane kdejaký neukázněný chovatel s bedýnkou, ale také dětem z hřiště možná něco zbude.

To proto, že o půlnoci se plížící opilci si zřejmě najdou jinou zábavu než se točit na kolotoči, který není konstruován na třicátníka s trojkou v žíle.


Víte, že:

Pískoviště:

     -  je určeno pro děti od 1 do 10 let (Tak nevím, jak s těmi bábovičkami maminky a babičky...)

A dále:

  • Provozovatel, případně jím určené osoby vás mají právo vykázat ze hřiště, když:
  • Porušíte hygienické předpisy.
  • Poškozujete majetek provozovatele.
  • Chováte se hrubě nebo urážlivě vůči ostatním návštěvníkům hřiště, případně kolemjdoucím občanům, popř. způsobujete nadměrnou hlučnost.
  • Provozovatel neručí v prostoru dětského hřiště za případnou ztrátu předmětů ve vlastnictví uživatele.
  • Pobyt na dětském hřišti a pískovišti je na vlastní nebezpečí uživatele.
  • Za děti ručí rodiče, odpovědný zástupce či jiná dítě doprovázející osoba.
  • Za úmyslné poškození, zničení, znečištění hřiště a herních prvku dítětem nese odpovědnost v plné výši dohlížející dospělá osoba, rodič nebo zákonný zástupce dítěte.

Chodíte ještě s dětmi na písek, nebo máte vlastní? Odpovídá hygienickým předpisům? Kolik máte ve svém bydlišti vůbec funkčních dětských pískovišť a hřišť? Hlídá je někdo?

Reklama