Moje partnerka mi poslední dobou nedělá radost. Jsme spolu už osm let a asi tři roky spolu bydlíme. Kromě běžných starostí a strastí společného žití máme celkem pohodový vztah. Až na jednu věc - a to poměrně zásadní.

Hrozně bych si přál dítě, ale Mirka zatím za žádnou cenu nechce. Přitom když jsme spolu začínali chodit, tak jsme tohle téma několikrát naťukli a ona byla v každém případě pro. Tehdy nám bylo pětadvacet a podobné věci byly čirá teorie. Jenže teď jsme se dostali už do věku, kdy já už bych potomka rád a cítím se na to.

Mirka ale stále váhá. Jednak pochází z rodiny, kde vztahy nebyly ideální - otec od nich odešel, když jí bylo dvanáct let a prakticky se o ni od toho dne nezajímal. Mirku vychovávala maminka a neměly to nijak jednoduché. Navíc se jí po dlouhých letech podařilo postoupit v zaměstnání a konečně se jí začínají vyplácet dlouhá léta studia - ve smyslu patřičného finančního ohodnocení.

Prý nebude sedět doma na zadku a starat se o plínky, když má konečně to, po čem toužila a co jí dalo práci získat. Neustále mi předhazuje nejrůznější herečky a zpěvačky, které mají první dítě až po čtyřicítce.

Má asi strach, že by jí během mateřské mohla nahradit nějaká mladší kolegyně. Jenže já bych děti chtěl a nerad bych slavil jejich maturitu v důchodovém věku. Už jsem jí navrhoval, že klidně zůstanu doma na mateřské dovolené já, ale nechce o tom ani slyšet. Připadám si jako blázen, když okukuju miminka v kočárech a tolik bych chtěl mít s Mirkou vlastní... Vlastně mi její důvody přijdou jen jako výmluvy a strach před rodičovstvím.  

Pavel  

Reklama