Když tak vidím Bar, jsem moc rád, že mě do něj nevybrali. Měl to být formát, který všechny ohromí, ale nestalo se. Shodou okolností jsem byl ve středu dění, když se spouštěli první i druzí VyVolení, a byl jsem i na konkurzu na Bar. Jak to vypadá zevnitř?

Vypadá to zajímavě, alespoň co se psychologie a sociologie týče. Ivana Kuglerová by o těchto věcech mohla napsat daleko víc, o VV psala každý týden. Z jejích článků jsem pochopil hlavně to, že když zavřete různé lidi na jedno místo, začnou si rozdělovat role a musí se někam zařadit. Ti, kteří to nezvládnou, letí. Prastará věc to prý je.

Ale co na tom lidi tak fascinuje? Je to interakce. Blízkost toho, jak se to děje. V každém z nás je kousek šmíráka, každý z nás chce vědět, co měl soused k snídani a kdy se vrhnul v sobotu dopoledne na sousedku. A masa dělá z lidí zvířata. V podstatě tyhle reality show natěsno podporují v lidech hyenismus. Čím víc, tím líp. Chci vidět všechno. Ale je tu hranice, což dokázal Big Brother i VyVolení 2. Pokud protagonisté zajdou daleko, pokud už nejde o rozvíjení vztahů, ale o prachsprostý exhibicionismus kombinovaný s pornem, ztrácí podívaná na půvabu.

Ta touha skrytého pozorovatele tu ale pořád ještě je. Kamery nám sice dělají mix toho, co se stalo, ale stalo se to tak, že soutěžící netušili, že budou na obrazovce právě oni. Kam se to ale hrabe na okamžik, kdy stojíte v tom černém koridoru a díváte se na pár lidí jako na zvířata v ZOO. Vlastně hůř! Ti lidé netuší, že se na ně díváte. Netuší, že když si perou svoje spodní prádlo, dvacet centimetrů od jejich tváře dýchá na zrcadlo někdo další z druhé strany.

K návštěvě ZOO se to dá přirovnat – jenže to musí být první návštěva a vám nesmí být víc jak osm. Ten údiv z naprosto nových věcí… Tady pochopitelně vidíte jen to, co znáte, ale je to pro vás nové. Proč? Protože je to vlastně zakázané. Děláte neslušnou věc. Šmírujete cizí lidi a nemáte z toho nejlepší pocit. Takové to klasické: Měl bych už jít, není to správné, ale počkám ještě chviličku… Co se asi stane teď? Jen dvě minutky… Přímé sledování bylo i pro štáb alespoň zpočátku jako droga. Všechno bylo nové.

Pak to ale skončilo. Druhá řada přitáhla lidi, kteří věděli, do čeho jdou. Nenaplnili očekávání, ba naopak. Druhá řada celkem propadla právě proto, že role byly jasně dány a jediné, co předvedli VV2 navíc, byl tvrdý sex. A od toho existuje porno.

Proto Prima přišla s Barem. Měl to být trhák, ale kde v Baru je něco tajnůstkářského? Když chcete, dojdete se na soutěžící podívat, a jinak neřeší nic jiného, než se řešilo v uplynulém roce celkem třikrát. Boom se nekonal, na další kachnu, která bude snášet zlatá vejce, si musí Prima počkat minimálně do října, kdy začne Trosečník. To by zajímavé být mohlo, ale zcela upřímně? Jsem rád, že jsem v žádné reality show nebyl, bohatě stačil jeden casting, abych se vyléčil. O tom však ale zase někdy příště.

Reklama