Blíží se prázdniny, hlavní sezona dovolených a bohužel také přesouvání národů po silnicích a dálnicích. Někdy jde vše v poklidu, jindy nás vytočí bezohledný řidič, jenž si myslí, že je králem silni, a dává to najevo všemi možnými prostředky. Také máte doma takového?

Přečtěte si tři příběhy, v kterých se možná najdete…

auto

Lenka (29 let)

Můj manžel je slušný a poctivý člověk, ale jak sedne za volant, mění se k nepoznání. Vzduchem lítají neslušné nadávky na adresu jiných řidičů, ale i stav silnice. Špatně seřízené semafory, podle něho zbytečná omezení rychlosti – to vše ho dokáže vytočit do infarktových stavů.

Na auta, u kterých má pocit, že ho zdržují, troubí a bliká. A když je pak předjede, tak se nezapomene pohoršeně na dotyčné řidiče podívat, často i zakroutí hlavou, aby bylo jasné, jací jsou břídilové.

Snažím-li se ho mírnit a vysvětlovat mu, že to není proti němu, že aspoň před dětmi by nemusel tak sprostě nadávat, tak sem tam nepěkně zpraží i mě.

  • Každá cesta je pro mne peklem, protože se vždy objeví aspoň jedna věc, která ho rozčílí. A pak trvá dlouho, než se zase uklidní a dokáže si společný výlet v poklidu užít.

Renata (36 let)

Jezdíme každý rok pravidelně na dovolenou do Itálie. Cesta je dlouhá a náročná a já svého muže moc obdivuji, že ji zvládá odřídit sám. Ale platím za to nemalou daň. Můj manžel totiž odmítá stavět a dělat přestávky, které ho prý unavují a cestu zbytečně protahují. Už už chce být na místě a mít tu štreku za sebou.

To chápu, ale můj močový měchýř ne. A tak pravidelně vedeme boj o každé zastavení u benzinky, které se odkládá, jak nejdéle to jde. Děti většinou cestou naštěstí spí, ale já trpím.

  • Závidím všem, kteří si dokážou cestu vychutnat jako součást dovolené, dají si v klidu v motorestu kafe a protáhnou nohy…

Majka (24 let)

Pomoc, ženská! Asi tak bych nazvala svůj příběh. Manžel totiž nesnáší ženy za volantem. Jakmile při cestě na silnici zpozoruje nějaké auto, které nejede podle jeho představ, pronese větu: To bude určitě ženská!

A nezapomene se pak podívat, zda tomu tak bylo. Pokud ano, vítězoslavně pronese: Jsem to říkal.

Abych byla upřímná, kvůli této jeho zvyklosti jsem se nenaučila nikdy řídit. Autoškolu jsem si udělala ještě na střední, ale protože jsem s ním už v té době chodila, nikdy jsem se nedostala k tomu, abych se zajezdila.

  • A možná jsem tak i trochu uvěřila jeho slovům (i když to samozřejmě rozumově popírám), že žena se nemůže naučit dobře řídit.

Přečtěte si také:

Reklama