„To je fakt peklo! Jak mám vysvětlit chlapovi, že nepotřebuji, aby na mně hodinu rajtoval?“ spustila kamarádka hned, jak jsem ji pustila do bytu. Opomněla i pozdravit. Toto přivítání mě trochu vyvedlo z míry, a tak se musela pustit do vysvětlování. Neuvěřitelně ji totiž rozčiluje, že si její partner myslí, že kdyby sex trval jen 10 minut, byl by špatný milenec. „Takový nesmysl! Já přece nestojím o to, aby se naše milování změnilo v hodinový aerobik.“

 

Co já bych občas dala za hodinové milování! Nad tímto argumentem však jen ohrnula nos. Prý jsem ještě moc mladá na to, abych chápala, v čem je pravé kouzlo sexu. Nejpřitažlivější na něm přece je to, že je spontánní, rychlý a vášnivý. Že člověk nemyslí, jen se tomu okamžiku plně oddá. Písničky typu „Promilujem celou noc...“ kamarádce viditelně nahánějí husí kůži.

 

Prostě jí vadí, že čím déle to provozují, tím hůř jim to jde. Člověk začne být unavený, hlavně tedy chlap, a už to není o milování, ale o neuvěřitelné námaze. Po několika číslech jsou už oba upocení, ulepení, prostěradlo na určitých místech začíná nepříjemně studit. Ve vzduchu visí pach potu a jiných tělesných tekutin. Na tom opravdu není nic vzrušujícího. Jediné, po čem pak touží, je to co nejrychleji ukončit a skočit do sprchy.

 

Tento názor mě dost překvapil. Hlavně když jsem si ho srovnala s tím svým. Copak by se chlap neměl ženě dlouho věnovat před tím, než mu nabídne svou přízeň? Asi bych z toho neměla ten správný prožitek, kdybychom se na sebe jen tak vrhli. Musí tomu přece něco předcházet. Nějaké to „oblbování“ a mazlení, které mě nabudí k další akci. A když ho pustím ke svému klínu, proč to skončit po deseti minutách? Pokud má chlap výdrž, s radostí to uvítám. Naopak, pokud je hned hotový, co s ním pak? Zkusila jsem si mezi kamarádkami propátrat, zda to mají stejně jako já. Výsledek mě dost překvapil. Posuďte samy.

 

1. kamarádka: „Při sexu nesmím myslet. Jakmile se ke slovu dostane mozek, začnou mě napadat absurdity a obvykle to skončí výbuchem smíchu. Zkrátka mám moc živé asociační myšlení a vizuální představivost. A ty pohyby a zvuky jsou v podstatě děsně směšné. Takže žádné dlouhé předehry nebo tělocvičná čísla – miluji se rychle a vášnivě. S akrobacií u mě chlap neuspěje.“

 

2. kamarádka: „Pokud nejsem zrovna čerstvě zamilovaná a nemám pocit, že musím promilovat každou vteřinu, kterou je možné s mým drahým strávit, tak dlouhé předehry, dohry i „mezihry“ považuji za naprostou zbytečnost. A vlastně je nesnáším. Mnohem radši s partnerem dělám spoustu jiných činností, třeba i v posteli – můžeme v ní večeřet, koukat se na oblíbený film nebo probírat dovolenou, a potom, až přijde chuť, tak se na to oba s radostí „vrhneme“ a je to spíš krátké, ale o to víc intenzivní. Představa, že do mě můj partner dvě hodiny buší a každých pět minut se mě ptá, jestli se mi to líbí, jestli už budu a jestli nechci ještě jednou změnit polohu, zatímco já u toho počítám knížky v knihovně vedle postele, mě doslova děsí. S žádným takovým „bucharem“ bych nechtěla žít ani minutu pohromadě. A pokud jsem na někoho takového narazila, skončilo to prvním milováním. Jsem člověk netrpělivý a něco takového – prostě nesnesu. Ani v posteli. :)“

 

3. kamarádka: „Tohle je přece dost individuální. Na tohle téma by se dalo mluvit celé hodiny. Spousty prázdných a nic neříkajících slov. Strávila bych tím právě ten čas, který bych mohla věnovat něčemu mnohem zajímavějšímu.“

 

No, tak dvě holky to vidí stejně. Čím kratší, tím lepší. Třetí se vyjádřila tak diplomaticky, že si z toho nic moc vzít nemůžu. Asi jsem v tomhle jiná a právě takové jako já jim ty chlapy kazí představami o nekonečně dlouhém milování. Ovšem co na to říkají sami pánové? Ti už tolik vstřícní nebyli a povedlo se mi vyzpovídat jen dva.

 

1. kamarád: „Klidně bych to přirovnal k délce večeře. Někdy máte náladu na dekadentní večer, kdy si užíváte, střídáte různé věci, na chvilku si odpočinete a pak se k prožitkům zas vrátíte, a jindy máte prostě hlad a chuť jen zasytit základní pudy a věnovat se něčemu jinému. Neodvažuji se tedy prohlásit, jaká doba (pokud vynecháme extrémy) je ta správná. Navíc páry (či větší skupiny), které jsou delší dobu spolu, se dokážou poměrně dobře dohodnout, když chtějí, na tom, co jim sedí více. Jediný problém tak nastává u krátkodobých známostí a začátků vztahů, kdy nemáme touhy partnera dostatečně ve známosti, a tak se snažíme nezklamat, předvést se a všeobecně „být dobří“.
Tehdy je těžké nepodlehnout představě, že správně je čtyřicetkrát a pokaždé alespoň dvě hodiny. Přesto mi dvě hodiny erotiky, ve kterých je maximálně hodina intenzivního tělocviku, přijdou více než dost i pro okamžiky „předvádění se“.“

 

2. kamarád: „Jsem v tomhle fakt nevyhraněný, užiju si rychlovku i celonoční blbnutí a mindráky netrpím.“

 

Tak pánové se shodli na tom, že pravděpodobně záleží na náladě a na domluvě s partnerkou. Aspoň, že jsou ochotni o tom diskutovat. Někteří viditelně raději žijí v předsudcích a vytáčí tím své partnerky, které by po nich chtěly přesně pravý opak toho, co provozují. Ale já jsem ještě „malé pívo“ a rozhodně nemůžu dělat žádné závěry. Vy jste však na tom rozhodně lépe, milé ženy-in. Jak to tedy vidíte vy?

 

Máte raději rychlovky? Či hodiny plné mazlení a sexu? Komunikuje s vámi partner o tom, co se vám v posteli líbí? Nebo si zarytě jede tu svou? Máte raději chlapa s větší výdrží? Nebo se vám častěji stává, že s pohledem obráceným ke stropu prosíte všechny bohy, aby už bylo konečně po všem? Jste vůbec na postelový tělocvik? Nebo upřednostňujete klasiku?

Reklama