Bulvár

Proč musí být vítězové a poražení?

Pěkný dobrý den!

Před několika lety, když naše děti dorůstaly a začaly více číst, propadla celá naše rodina žánru fantasy. Pán Prstenů se u nás předčítal nahlas, film jsme viděli nejméně čtyřikrát a samozřejmě to povzbudilo i hraní deskových her, které se velmi často ve fantasy prostředí odehrávají a jsou jím motivované. V určitém období jsme měli ve velké oblibě hru s názvem Talisman - hráči si v ní volí klasické fantasy postavy jako je kouzelník, bojovník, vědma nebo troll, hrací plán je pěkně vypracovaný a obrázky kartiček podněcují fantazii. Bojem o získání Koruny moci jsme strávili nejedno nedělní odpoledne, a ani nás nenapadlo, že existuje něco jako televize.

Talisman - podobně jako jiné hry - měl jedinou, ovšem dost zásadní nevýhodu, která je bohužel daná už principem věci. Tou nevýhodou je fakt, že někdo musí vyhrát a na jiného spadne nepříliš příjemná úloha poraženého. Pokud jste někdy hráli nějakou soutěživou hru (což jsou prakticky všechny) s dospívajícími dětmi, mezi nimiž je věkový rozdíl půldruhého roku, víte, o čem mluvím. To, že jsem se snažila být vždycky poslední, nestačilo - vyhrát prostě mohl jen jeden a hezký dojem ze hry se často nakonec pokazil zlostí, ukřivděností a zklamáním poraženého. Snad ani nemusím zdůrazňovat, že můj muž i já jsme se snažili tyhle emoce všemožně potlačovat. Když je vám ale třináct a neustále soupeříte se starší sestrou, těžko se smíříte s tím, že „není vůbec důležité, kdo vyhraje"

Už se těším, až puberta pomine a znovu se k Talismanu vrátíme - tentokrát jako dospělí lidé bez dětinských negativních emocí...
S pozdravem Petra


Milá Petro, moc dobře vím, o čem mluvíte. Za dobu své herní kariéry" jsem poznala jedinou hru, u které tenhle problém odpadá - je to hra na motivy Pána Prstenů, která ale u nás není, pokud vím, v prodeji (kamarádka si ji přivezla z Anglie). Princip hry spočívá v tom, že hráči tvoří Společenstvo (vylosují si role Froda, Sama atd.) a bojují společně proti Sauronovi, tedy proti hře samotné. Bez vzájemné pomoci a leckdy i obětí nemají nejmenší šanci nad systémem zvítězit. Je to velice uspokojující hra, při které se vzájemná rivalita mění v obětavost. Pan profesor Tolkien by z ní měl radost. :-)

   
01.03.2007 - Společnost - autor: Eva Jedelská

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme