Blíží se nám čas zimních psot a vánic, kdy pode dveřmi, skulinami oken či pod střechami a v komínech bude teskně kvílet Meluzína. Meluzína však není jen tak nějaký obyčejný průvan. Bývala to překrásná dívka. A její příběh, jak jinak, je příběhem velké, avšak zrazené lásky...

Soutěžní otázka 3. – Od kdy je HIV pozitivní osoba infekční?

O ctné panně
Lidová vyprávění o teskném osudu krásné panny, jejíž hlas zaznívá za větrných nocí, pochází už z počátku třináctého století, ale samo jméno Meluzína jí bylo dáno až ve století čtrnáctém slavným spisovatelem Janem z Arrasu. Ten na zakázku vévody Jeana de Berry vytvořil dílo o původu hradu Lusignan v kraji Poitou, který prý nechala Meluzína vybudovat a od nějž se odvozuje jméno šlechtického rodu Lusignanů. O několik let později se příběh dočkal veršované verze z pera Coudretta, opět na zakázku mocného pána z onoho rodu, Jeana z Parthenay-le-Vieux. Nejznámější verze pověsti je ovšem dílem Thüringa z Ringoltingen a pochází z roku 1456. Přes německý překlad se dostala roku 1555 i do zemí českých pod názvem Kronika kratochvilná o ctnostné a šlechetné panně Meluzíně.

Kráska u studánky
Sám příběh začíná klasicky. Jednoho dne si Raimund a jeho strýc vyjeli na lov. Raimund nešťastnou náhodou zasáhl strýce kopím a ten skonal. Zoufalý mládenec bloudil po lesích, až došel ke Studánce žíznivých. Tam stály tři urozené panny. Nejmladší z nich se mu představila jako Meluzína (Melusine).
„Neměj žádné pochybnosti o tom, že jsem dobrá křesťanka před naším Pánem, neboť věřím ve vše, v co má dobrý křesťan věřit,“ ujišťovala poněkud rozpačitého Raimunda. Ten se do krásky, jak jinak, zamiloval, a nabídl jí sňatek. Meluzína souhlasila - ovšem pod jedinou podmínkou: každou sobotu (podle jiných verzí pátek) se uzavře v lázni a Raimund na ni v tento čas nesmí pohlédnout.

A byla svatba...
Okouzlený mládenec souhlasil a slíbil, že se příštího dne pro dívku vrátí. Jaké bylo jeho překvapení, když ji nalezl s bohatým doprovodem, skvostně oděnou, s nádhernou korunou z perel a pásem z nejdrahocennějších kamenů a kovů. Také ostatní oplývali nevšední nádherou. Meluzína Raimunda dvorně uvítala a pohostila jeho družinu ve stanech vybranými lahůdkami. K večeru se odebrali do jejího lesního hradu, zvaného Lusinia či Lusignan (podle jiných verzí hrad společně vybudovali). Když si po svatbě, která se odehrála u studánky, Raimund zámek prohlížel, všiml si podivuhodného stavení bez oken, které stálo v zahradě. Bylo z hlazeného mramoru a opatřené těžkými kovovými dveřmi. Když se ptal Meluzíny po významu tohoto divného zařízení, tak mu odpověděla:
„Je to moje tajemství, moje svatyně, do které nesmíš nikdy ani vejít, ani do ní nahlédnout. Vzpomeň, co jsi mi slíbil, že jen pod tou podmínkou zůstanu u tebe, když budeš souhlasit s tím, že každý pátek od východu do západu slunce budu po celou dobu v tomto svatostánku a ty nikdy nebudeš pátrat po jeho tajemství.“

Meluzíniny děti
Manželé spolu žili šťastně a spokojeně, i když děti, které Meluzína svému choti povila, byly poněkud podivné. Prvorozený Urien měl krátký obličej, jedno oko rudé, druhé zelené, velká ústa a dlouhé svislé uši. Jeho bratr Guion měl jedno oko výš, Antoine zase znaménko ve tvaru lví tlapy a Geoffroy jediný veliký zub. Ani ostatní chlapci nebyli úplně v pořádku. Všichni však byli nadmíru zdatní a stateční bojovníci. Urien se nakonec stal králem kyperským, Guion arménským, Antoine vévodou lucemburským, Reanud králem českým, Eudes hrabětem z Marche, Geoffroy zdědil Lusignan, Fromont vstoupil do kláštera a i ostatní získali moc a slávu, jen trojoký Horribel byl na Meluzínino přání zahuben, protože nemohl žít v lidské společnosti. Od Meluzíniných potomků odvozují svůj původ nejen Lusignani, ale i Plantegeneti a další slavné rody.

Zvědavost se nevyplácí
Meluzína a Raimund mohli žít šťastně až do smrti, kdyby Raimunda neponoukala zvědavost (podle jiných verzí jeho bratr). Jednoho dne se neudržel a tajně nahlédl do lázně, v níž se Meluzína koupala. Zjistil, že jeho žena je od pasu dolů obrovský had (podle jiných verzí je ryba, či má dokonce dvě rybí těla místo nohou). Přesto by snad na hrůzný zážitek raději zapomněl, kdyby Meluzínin syn Geoffroy nezničil pro spor se svým bratrem Fromontem klášter, do kterého ten vstoupil.
„Je to tvoje vina, ty zlořečený hade!“ obvinil Raimund svou ženu.
Meluzína vyskočila oknem a v mžiku se proměnila v děsivého dlouhého hada. „Až mě uvidí mihnout se vzduchem nad krásným Lusignanem,tehdy bude jisté, že toho roku hrad dobude jiný pán, a nepoletím-li vzduchem, bude mě možno spatřit u Studánky žíznivých,“ řekla prý svému muži na rozloučenou. Poté hrad třikráte oblétla a potřikrát vykřikla.

 

Ochránkyně rodu
Meluzína se prý od těch dob zjevovala vždy tři dny před smrtí některého ze svých potomků a teskně lkala. Stejně předpověděla smrt i svému muži Raimundovi, který dožil své dny v klášteře v Montserratu. Zároveň ovšem také chránila své potomstvo a nedopustila, aby přišlo o hrad Lusignan. Ostatně podle Jana z Arrasu pocházela i sama Meluzína ze slavného rodu - byla neteří vládkyně Avalonu Morgany a dcerou albánského krále Helmase. Jeho tři dcery, včetně Meluzíny, ho prý za jakýsi prohřešek zazdily zaživa do skály a matka je za to zaklela - Meluzína se změnila v hada, prostřední Melior v krahujce a nejstarší Palentina v draka.

V lidové tradici posléze Meluzína splynula s bájnou větrnou bytostí, která za nepohody naříká a žalostně kvílí a musí být usmiřována hrstmi soli či mouky, vyhazovanými do větru. Její legenda však nebyla zapomenuta. Takže až uslyšíte teskný Meluzínin hlas, vzpomeňte si, jak snadno může nedůvěra a přehnaná zvědavost zničit i fungující vztah...

Znala jste legendu o Meluzíně? Slyšela jste nějaké jiné verze? Vzpomenete si na dívky s podobným osudem? Máte nějaké zkušenosti s nedůvěrou ve vztahu? Chtěla byste, aby Vám Váš muž důvěřoval a nezachoval se jako Raimund? Nebo před ním nemáte žádné tajemství?

Reklama