Upřímně, nemám takovéto "moderní žebračení" ráda. Na ulici jsem příspěla jen párkrát když si mě odchytli cestou ze školy a já mladý tele měla v sobě ještě špetku soucitu. Pak jsem zjistila, že mi druhý den chybělo na sváču. Rodiče byli nekompromistí. Tady máš měsíční kapesné, a starej se. Raději pomáhám cíleně konkrétním osobám. Máme tu v obci starý důchodce co vychovávají vnučku. Dávám jim starý oblečení a a když jsou v nouzi půjčuji jim semtam stovečku na jidlo než jim příjde důchod.

Můj přítel je uplný opak, ten je lidumil až to škodí. Dává peníze kdejakému chudáčkovi na nádraží, který zrovna nemá dvacet korun na autobus z Prahy do Brna. A protože jsme si prohodili role, jedna paní, která vsadila na svůj Quasimodovský vzhled a přispěchala k nám s cílem vyvolat v nás lítostné city. Mysleje že jsme mladý pár a  že muž jistě ukáže svou štědrost před svou přítelkyní, přece se neprojeví jako lakomec. - Tvrdě narazila. Nejen že jsem ji rázně odmítla, ale ještě jsem přítele, který už už vytahoval peněženku, upozornila že na lavičce má igelitku s krabicovými víny.

Uzavřela bych svůj postoj tim, že každý nemohoucí přece má rodinu a přátele. Pokud se i tito blízcí na něj vykašlou, proč mě jakožto cizího člověka zajimat jeho problem?

Text nebyl redakcí upraven.

Nesouhlasím. Ne každý má rodinu a ne každá rodina má tolik peněz, aby mohla sponzorovat svého člena. Zvlášť případě, stojí-li kompenzační pomůcky desítky tisíc. Leckdy je ani pojišťovna nehradí v plné výši.

Charita a sbírky jsou téma na dnešek. Jaký je váš názor?

redakce@zena-in.cz

Reklama