.

Proč jsem se ztratila

Cestování

Proč jsem se ztratila

Poeticky bych mohla popsat, jak jsem se po romantické tři týdny slunila na skrytých liduprázdných plážích, zcela odtržena od civilizace, nemluvě o internetu. Nu, pravda je poloviční a doslovný překlad zní: práce u moře od rána do večera, internet omezen nedostatkem turistů, nedostatek turistů a prázdné pláže – toť výsledkem předčasného příchodu monzunu.

Období dešťů je jakousi náhražkou za českou zimu. Jen se zde střídají místo čtyř dvě období, buď prší nebo ne. Jednoduché jako facka, předvídatelné a při troše cviku zvládnutelné. Když se mě někdo ptá na počasí v Čechách, používám hlášku mojí maminky, která je též teplomilcem jako já: „V Čechách čekáš devět měsíců na to, až ti bude teplo, a pak se tři měsíce díváš z okna, jak prší...“ No dobře, je to trochu nadsázka, ale občas se vyplní téměř do puntíku, ne?

Teď se momentálně dívám z toho okna já a z deště se dvakrát neraduji, neb jsme pojízdní na motorce, což je v tomhle počasí dobré tak na angínu (zrovna si ji před třemi týdny naordinoval můj manžel, a když už ho nebavila, dostala jsem ji darem já, aby mi to snad nebylo líto).

 

A jak se tak dívám, vzpomínám na předchozí týdny, které sice byly pracovní, ale pobřeží je něco jiného než přecpané nezdravé město. Řekněte, nelíbilo by se vám vstávat do práce za šumění přílivu? Před spaním se projít po ztichlé pláži a užívat si vůně moře? Já tohle zbožňuji, a tak doufám, že občasné příležitosti se změní v každodenní krásnou realitu... prostě plánujeme přesun z města a já už se nemůžu dočkat!

Jen ti vesničtí lidé... na Evropany jsou zvyklí jen v obvyklém balení: Turista, popřípadě Pracující pro velkou společnost, vydělávající pohádkové sumy. A tak normálně pracující Orang putih (bílý člověk) působí v odlehlých krajích Malajsie velmi exoticky, obzvlášť když je nad slunce jasné, že opravdu vidí pracovat ženu. Protože bílá žena znamená Manželka někoho velmi zazobaného, popřípadě éterická bytost rodící se s nevyčerpatelnou kreditkou J. Ale oni si snad všimnou a hlavně zvyknou, že v tom krásném, vzdáleném bílém světě existují i výjimky, a že jich není málo...

 

Dneska mám nějakou přemýšlivou. Vzhledem k tomu, že podnikání nejde tak rychle, jak bychom si přáli, procházíme časy lepšími i horšími. A jsou-li časy horší než špatné, člověk tak trochu bilancuje a hodnotí možnosti... a jedna z nich byla myšlenka: Nedařilo by se nám lépe doma v Čechách. Otázka visela ve vzduchu jako komiksová bublina, než se nám ji podařilo sestřelit argumenty. Tak především oba preferujeme pár měsíců deště v roce než nekonečnou zimu, popřípadě depresivní podzim (omlouvám se všem milovníkům podzimu). Milujeme zdejší přírodu, jídlo... cítíme se tu povětšinou velmi uvolněně a hlavně jako doma.

 

Plusů  spousta. Za jeden z nich považuji i to, že příchodem do asijského světa se vám značně změní vnímání a pohled na svět. Vzdálenosti mezi místy dostávají jiné rozměry, vaše představy o tom, kolik jeden člověk může mít příbuzných, se naprosto změní (stačí obdržet pozvánku na svatbu a nestačíte se divit).

 

Jestliže jste přesvědčeni, že vás nemůže nic překvapit, projděte si co nejvíc restaurací různých typů a ujistěte se o tom, že ne všechno byste nazvali surovinou k přípravě oběda. Stále je co objevovat ve všech směrech. Víra, lidské bytí obecně... Asi bych se takhle dostala ke složitému filosofování, které je spíš pro mou vlastní hlavu. Tak jenom shrnu, že pozitivních bodů je mnoho a schválili jsme je jako jeden muž. Tohle je náš domov.

 

Někdy se člověku stýská. Po rodičích, po známém prostředí, kamarádech z dětství, po plzeňském pivě a babiččiných knedlících. Někdy si člověk stýská tolik, až ho přepadne pocit, že se nikdy nepřestane cítit jako cizinec v jiném světě. Všímá si víc pohledů místních lidí, v šuplíku hledá ohmatané fotografie z rodinného alba a v duchu se vidí v letadle, směr Ruzyně. Ale za všechno se v životě platí, a tak vlastně není proč vzdychat...

 

Jak jste na tom vy, kdo jste také odešli z rodné země? Litujete někdy svého rozhodnutí?

 

Předchozí díly najdete ZDE.

   
03.11.2005 - Zahraničí - autor: Radek Kříž

Komentáře:

  1. avatar
    [20] paviocko [*]

    Ahoj Hani, moc hezké, i když trošičku depresivní. Právě jsme se vrátili z Jižní Ameriky a tak jsme taky přemýšleli co a jak, jestli radši nezůstat někde, kde pořád svítí sluníčko, ale Michalovi by chyběl sníh, mě rodina a přátelé a oboum dohromady české jídlo (rýže mi za těch 6 týdnů lezla ušima...). Musí to být srašně těžký, odstěhovat se do takový dálky a fakt tě obdivuju, že to zvládáš, i když mi tu chybíš, moc ráda bych si s Tebou zase popovídala... Ahoj R.

    superkarma: 0 28.11.2005, 16:36:08
  2. avatar
    [19] femme [*]

    ráda jezdím tzv. za hranice všedních dní ale z naší krásné země bych se natrvalo neodstěhovala

    superkarma: 0 03.11.2005, 18:17:33
  3. avatar
    [18] Blueberry [*]

    Jasne ze vzpominam, ale spis na to, jak jsem randila v patnacti s klukama na sene nebo jak jsem chodila s kamarady ke Trem Sluncum nebo na opilecke vecery na Starem Meste. To ale byla jedna era meho zivota a byla fajn. Pro to, co jsem chtela dokazat, ta zeme nebyla uzpusobena a nezlobte se, neni ani ted. Svuj obraz jsem si udelala z rocniho cteni tohoto magazinu - nejnovejsi sok - nechci zit v zemi kde kradou urny s popelem pozustalych. Z toho clanku mi bylo fyzicky spatne!

    superkarma: 0 03.11.2005, 17:59:17
  4. avatar
    [17] Eva_CZ [*]

    Tanzánie: hele, to prece nejde. I kdyz se rozvedes s padouchem, obcas zavzpominas na nejakou tu hezkou chvilku....

    superkarma: 0 03.11.2005, 17:30:37
  5. avatar
    [16] moula [*]

    Tak to ja to beru, ze mam dva domovy. Jeden, momentalne hlavni stan, tady a druhej na kratkodoby ulety tam. Driv, kdyz se do Ceska nemohlo, to bylo jinak. to jsme proste byli doma tady, at se delo, co se delo. Zpatky cesta neexistovala, ale i kdyz jsme to vedekli, stejne jsme se sebrali a sli. Ted je to mnohem snazsi, nikdo za nas nerozhoduje, kde budeme zit. Prvni navsteva Ceska byla takova trochu podivna - co cekat, jak se chovat...za par dni uz bylo vse normalka jako za stara. Asi jsem nejakej obojzivelnik a dokazu se prizpusobit a zaroven zustat sva na obou kontinentech. Ted uz si nedovedu predsatvit tam nejezdit. Tohle "rozpolceny" dvojity zivobyti me vyhovuje

    superkarma: 0 03.11.2005, 15:12:13
  6. avatar
    [15] Tanzi [*]

    Eva_Fl: tak to má být.
    Já to pochopila, že se dveře zabouchnuly a s něma i vzpomínky na všechno.
    I na to, co určitě zůstalo tam někde vzadu v srdíčku.

    superkarma: 0 03.11.2005, 14:48:53
  7. avatar
    [14] Eva_CZ [*]

    bohunka_p: ja jsem tam zazila moc a moc krusnejch chvil, diky sve zavislosti... Takze to mam trosku jinak. Ja Vim, ze Cesko za to nemuze. Mea culpa.

    Ale jsem moc pysna, kdyz se v Cesku neco povede, moc pysna, kdyz nekdo Prahu pochvali... A vubec.

    superkarma: 0 03.11.2005, 14:22:48
  8. avatar
    [12] Eva_CZ [*]

    bohunka_p: vis, je to tezky. Ale predstav si, ze by ses prestehovala ze staryho krasnyho domu ctvrte kategorie do nadherny vily s veskerym komfortem a prijemnejma sousedama a vubec. Jasne, ze budes vzpominat na ten starej dum, ale....

    superkarma: 0 03.11.2005, 13:00:14
  9. avatar
    [10] Eva_CZ [*]

    ........ a uplne stejne jsem to mela, kdyz jsem se prestehovala z Moravy do Prahy. Nezanevrela jsem na Moravu, to ani nahodou a Kromeriz je pro me porad nejkrasnejsi mesto na svete. Jen mi bylo v Praze senzacne. Asi nemam zadny pupecni snury, mam rada nove veci, nove poznatky, novej zivot. A musim s Boruvkou souhlasit - lidi jsou tady bajecni... A vubec je to tady fajn.

    superkarma: 0 03.11.2005, 12:46:26
  10. avatar
    [9] Eva_CZ [*]

    Tanzánie: bohunka_p: jak nedokazi na ni najit nic dobreho? Dokazou. Stejska se mi, kdyz vidim ty nadherny podzimni fotky Prahy, vzpominam na ceske hory, a nota bene chodim sem za vami, za ceskyma holkama... Jen jsem tady stastna. Tak me za to

    superkarma: 0 03.11.2005, 12:40:21
  11. avatar
    [7] Tanzi [*]

    Přidávám se k těm, které tleskají a volají po pokračování.
    Nevím proč, ale to jak své pocity popsala Hanka mě přijde pravdivější (beru podle sebe!!), než to co dole píše Evka s Blueberry.
    Ano..neměnili by (Hanka s manželem), jsou už tam doma..ale přesto ty vzpomínky tady jsou.
    A né jenom zabouchnuté dveře za něčím co bylo.

    superkarma: 0 03.11.2005, 11:48:38
  12. avatar
    [4] šája [*]

    Hani, když na člověka sedne splín, lituje i odchodu z rodného města, natož z rodné země. Přeji hodně teplého sluníčka

    superkarma: 0 03.11.2005, 07:03:51
  13. avatar
    [3] Májík [*]

    krásně napsaný

    superkarma: 0 03.11.2005, 06:54:08
  14. avatar
    [2] Blueberry [*]

    Nestyska se mi, doma jsem tady, v Cesku jsem nebyla uz 22 let a vubec mi neschazi. Tady to miluju, lidi jsou prijemnejsi, moznosti neomezene, jazyk davno zvladnuty. Odesla jsem ve 27 letech a jedineho, ceho lituju je, ze to nebylo o 10 let drive.

    superkarma: 0 03.11.2005, 02:34:03
  15. avatar
    [1] Eva_CZ [*]

    Moc hezky napsano - tradice.
    Nikdy.
    Moc me mrzi, ze jsem nemohla odejit driv. Nebyla jsem v poradku. Ani ve chvilich nejkrutejsich jsem nevyslovila : balim to a jedu dom. Ja jsem doma tady.
    Je to jine, je to boj, ale me to proste bavi, vyzyva, peru se - a citim, ze ziju.

    superkarma: 0 03.11.2005, 01:21:01

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme