Film Seznamka, o kterém jsme si zde povídali se scénáristkou a režisérkou v jedné osobě Zitou Marinovovou, otevřel opět velké téma problematiky seznamování, resp. seznamování žen ve věku, který už nezačíná jedničkou ani dvojkou. Ve třiceti se evidentně vhodný mužský protějšek špatně shání… Že by bylo skutečně tak zoufale „přebráno“, jak ženy často říkají?

Mám jich kolem sebe hodně. Jsou krásné, vzdělané, výdělečně činné, takže samostatné, vtipné... je jim plus minus třicet. A všechny hledají partnera pro život. Většina z nich přes inzeráty, protože kde jinde prý taky na chlapa dnes narazit?

žena

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

Nejlepší podmínky k seznámení prý měli Adam s Evou. Žádný výběr, čili žádná konkurence.

Když jsem před lety po mateřské dovolené nastupovala do jedné velké firmy, všimla jsem si poprvé, že něco není v rovnováze. Zatímco stejně staří, vlastně mladí, kolegové měli už většinou rodiny, převážně s malými dětmi, kolegyně žily obvykle samy (nebo se scházely jednou týdně s ženatým přítelem, který se JISTĚ časem rozvede).

A tak do večera vysedávaly v práci (může být něco lepšího pro zaměstnavatele?) a po nocích některé z nich zřejmě přes internet naháněly chlapy v jejich věku.

„Léta randění, blbnutí na seznamkách a je to pořád stejný. Kretén střídá kreténa,“ povzdychne si hrdinka komedie Sezn@mka.

Přiznám se, že jsem tomu nevěnovala moc pozornost, člověk má svých starostí dost. Ale pak jednou jeden kolega, s kterým jsem tak nějak klábosila u kafe, řekl magickou větu o naší kolegyni, která právě procházela kolem.

A mně došlo, jak se tam věci mají. „Podívej se na ni,“ říkal, „je krásná, milá a chytrá - to je vražedná kombinace, na kterou si žádný normální chlap netroufne.“

A měl pravdu. Krásná, milá a chytrá (v jejím případě dlouhovlasá blondýna k tomu!) přitahovala velmi pochybné existence. Točili se totiž kolem ní jen muži, kteří měli natolik nízkou sociální inteligenci, že jim připadalo v pohodě tu krásku s mozkem oslovit. Ostatní si netroufli. Bohužel.

A protože kráska byla chytrá, nicméně pod tlakem okolí a biologických hodin už poněkud zoufalá, častokrát kývla i na naprosto nevyrovnané rande (tím nechci ty pány urazit, ale... ). A tak to šlo poměrně dlouho. Tento případ má happy end. A dává tedy víru všem ostatním, že jednou se ten princ na bílém koni může objevit..

Paradoxem výše popsaných neúspěšných schůzek je, že takové ženy většinou hledají chybu u sebe a celkem vědomě si snižují poslední zbytky sebevědomí. Samozřejmě, nepočítám sem kariéristky, které programově nechtějí stálého partnera x let, protože jim připadá, že by pro ně byl koulí na noze, ani zlatokopky, které ohrnují naopak nad normálními chlápky nos.

Mluvím o těch normálních ženách, které zkrátka zatím neměly štěstí potkat někoho vhodného, nebo se ten vhodný po nějaké době odstěhoval k jiné... Znáte to.

Moderním způsobem seznamování je tzv. Speed dating, neboli rychlorande. Jedná se o seznamovací aktivitu vedenou moderátorem, který stopuje čas vyhrazený pro rychlou komunikaci mezi dvojicemi účastníků opačného pohlaví.

Že by tohle byla cesta? No, jsem ráda, že jsem zatím neměla tu čest... Netroufám si absolutně hodnotit situaci, ale možná je neštěstí dnešní doby také v tom, jak jsme přikováni k moderním technologiím a už ani není prostor, jak bylo řečeno v úvodu, aby někde normální ženská potkala normálního chlapa. Ano, díky internetu a mobilům je vše snadné, komunikujeme s celým světem, nabídku k sňatku vyťukáme bez zardění během minuty (a kopačky taktéž), ale vytrácí se z toho to, co bylo přirozené.

Za vše asi mluví historka jedné mé známé, která se celá rozesmátá vrátila ze služební cesty. Jela vlakem z Prahy do Ostravy a za tu dobu si k ní přisedli dva nezadaní (údajně) muži, kteří byli - dle jejích slov - k světu. A byli hovorní a normální. Ona je ovšem zadaná, a tak zůstalo jen o příjemného popovídání... Nicméně nemůžete říct, že nejsou...

Přečtěte si také:

Reklama