Vztahy

Proč blízcí lidé obětím mobbingu nevěří?

Proč se přidávají i původně neangažovaní lidé a proč i blízcí lidé obětím mobbingu nevěří? V předchozích dílech jsme si popsali základní mechanismy vzniku mobbingu, fáze mobbingového procesu a strategie mobbingu. Je na čase, abychom si položili otázku: kdo za to může? Kdo je vinen touto tristní situací?

O předpokladech vzniku mobbingového procesu a typologii obětí budeme hovořit později. Nyní si však zodpovíme velmi palčivou otázku: Jak je možné, že všichni, celý pracovní kolektiv, se postaví proti oběti? A co na to říká okolí oběti, blízcí lidé, rodina, přátelé, kteří by ji měli být oporou?

Je samozřejmé, že psychický stav oběti nezůstane před jejími blízkými, ať již přáteli, nebo rodinou, utajen. Všichni poznají velice brzy, že se děje něco nedobrého. A málokterá oběť, která se dostane do své neutěšené situace, se brání tomu, aby se svým blízkým svěřila. A zcela logicky od nich očekává podporu. Bohužel, přísloví „v nouzi poznáš přítele“ se zde projeví v celé své nahotě.

Typická reakce rodinných příslušníků nebo přátel je taková, že po počáteční podpoře začnou velice brzy ztrácet trpělivost s tím, kdo si pořád jen na něco stěžuje, kdo má pořád jen nějaké problémy. Lidé se většinou nechtějí zaobírat starostmi jiných lidí – mají svých vlastních starostí až nad hlavu. A tak je jen otázkou času, než někdo jako první vysloví věty, které si víceméně myslí všichni: „A jsi si naprosto jistý (jistá), že ty opravdu za nic nemůžeš? Opravdu si myslíš, že ty jediný (jediná) máš pravdu a všichni ostatní ji nemají? Ty jediný jsi chytrý (chytrá) a všichni kolem tebe jsou blbí? Nebylo by lepší, namísto toho, abys obviňoval(a) všechny okolo sebe, se zamyslet nad tím, jestli chyba není někde jinde? Například v tobě? Jak je to možné, že ty s nikým nevyjdeš? Vůbec s nikým? Člověk pochopí, že se může vyskytnout nějaký blbec, kterému dělá dobře, když může někoho, kdo si to nechá líbit, vydusit, ale není přece možné, aby všichni do jednoho byli jenom samí blbci, kteří si na tebe zasedli. Hele, zamysli se radši nad sebou a pořád si jen na něco nestěžuj, ano?“

Po takovéto „férovce“ oběť mobbingu ztrácí poslední zbytky naděje a psychické rovnováhy a stává se velmi reálným kandidátem psychiatrie, nebo sebevraždy. Znovu a znovu donekonečna si přehrává film svého působení na pracovišti. Zoufale hledá nějaký záchytný bod, něco, od čeho by bylo možné se odrazit a říci: „Ano, tady je to kritické místo. Tady jsem udělal(a) chybu, kterou jsem včas nenapravil(a). Ublížil(a) jsem tomu člověku, nedokázal(a) jsem se omluvit a nyní tedy se mi dostává zasloužené, spravedlivé odplaty“. Ale oběť není schopna na žádnou takovou situaci přijít. S výjimkou úvodních nedorozumění (jak jsem tamto nebo tohle mohl (a) vědět? Dobrá, stalo se, vyříkali jsme si to, ale to není důvod k takto masivnímu pronásledování) není schopna přijít na důvody tak nesmiřitelné nenávisti všech svých kolegů.

Jak to tedy je doopravdy? Jak je možné, že společnost dospělých, inteligentních a kultivovaných lidí se mění v obecenstvo římského cirku, lačnící po krvi a nemilosrdně ukazující palcem k zemi? Abychom si mohli zodpovědět tuto otázku, musíme zabrousit do oblasti teorie. Psycholog Leon Festinger poukázal na to, že chování, myšlení a emoce lidí mají tendenci být spolu v souladu. Změníme-li násilně jednu z těchto tří kategorií, ostatní dvě mají tendenci ji následovat.

Je zřejmé, že nejsnáze se mění chování. Chování je první kategorie, kterou se lidský jedinec přizpůsobuje panujícím mocenským poměrům. A chová-li se jinak, než mu napovídá jeho myšlení a emoce (případně svědomí), dochází k psychickému pnutí a dotyčný jedinec se pokusí svoje chování omluvit – racionalizovat. A podaří-li se mu přesvědčit sebe sama, že se chová správně, přesvědčí a ošidí tím i své vlastní svědomí. Jeho myšlení a posléze i emoce se přizpůsobí jeho chování. Toto platí i v oblasti mobbingu.

Mobbing zpravidla začíná z jednoho centra, od jednoho či dvou lidí. Lidé nemají rádi konflikty a nepohodu, a proto mají tendenci mlčet k probíhajícímu bezpráví, které se takto může nerušeně rozvíjet. A s tím, jak se tlak agresorů zvyšuje, klesá i společenská prestiž oběti a pro původně neutrální lidi začíná být společensky neúnosné, aby byli viděni třeba jen v družném rozhovoru s obětí, natož aby se jí zastávali. A protože tímto postojem trpí jejich psychika, zcela automaticky si svůj postoj racionalizují tím, že hledají – a nalézají – důvody pro pronásledování oběti. Jakmile tyto důvody jsou na světě, nic již nestojí v cestě tomu, aby se k agresi vůči oběti přidávali další a další lidé.

Navíc zde nezanedbatelně působí i faktor strachu. Lidé mají strach, že v případě, že by se nezapojili, nebo se dokonce oběti zastali, by se vydělili z kolektivu. To je riziko, které se nikdo neodváží podstoupit. A další riziko spočívá v tom, že by sami mohli přitáhnout na sebe pozornost agresorů a zaujmout místo oběti. Oběť se působením výše popsaných mechanismů dostává do izolace i tam, kde nejvíce očekává pomoc a podporu, a její situace se tak stává zcela neúnosnou.

     
   
03.02.2004 - Láska a vztahy - autor: Václav Janoušek

Komentáře:

  1. avatar
    [24] Jarunka [*]

    Gedžitka: Na kazdeho jednou dojde. Ale uz to je lepsi, ne?
    Nemam sikanovani rada

    superkarma: 0 03.02.2004, 21:22:17
  2. avatar
    [23] Gedžitka [*]

    JO ani manžel mi to nevěřil, až mě viděl po ránu zvracet a viděl na vlastní oči, co si šéf dovoloval, tak uvěřil.

    superkarma: 0 03.02.2004, 19:02:03
  3. avatar
    [22] Gedžitka [*]

    No jo, když jsem sem chodila si postěžovat, tak se mě taky prvně holky ptaly, jestli si za to nemůžu sama, samozřejmě jim to nevyčítám, taky koho by to nenapadlo, jako první otázka. Ale nijak mi to naštěstí neublížilo. Věděla jsem jak to je.

    superkarma: 0 03.02.2004, 19:00:17
  4. avatar
    [20] Asdareel [*]

    Minda (18): Ano, to je velice zlá kombinace.

    superkarma: 0 03.02.2004, 14:40:36
  5. avatar
    [19] Minda [*]

    Asdareel-18: Cili chudej clovek bez rodiny moc sanci nema...

    superkarma: 0 03.02.2004, 14:27:55
  6. avatar
    [18] Asdareel [*]

    Ferdicka (12) O tom bude poslední díl tohoto seriálu o mobbingu - důsledky mobbingu, strategie mobbingu a jak se bránit. Zkrátka řečeno: je třeba mít co nejlepší výchozí pozici - finanční, osobní, rodinnou, společenskou apod. a na budování této pozice systematicky a s předstihem pracovat.

    superkarma: 0 03.02.2004, 13:49:53
  7. avatar
    [17] Asdareel [*]

    Ferdicka (12) O tom bude poslední díl tohoto seriálu o mobbingu - důsledky mobbingu, strategie mobbingu a jak se bránit.

    superkarma: 0 03.02.2004, 13:22:45
  8. avatar
    [16] Asdareel [*]

    Pajda (14): Jo, určitě se ozvu, posílám ti vzkaz

    superkarma: 0 03.02.2004, 13:21:30
  9. avatar
    [15] pajda [*]

    Asdareel: ještě dovětek - pochopila jsem, že jsi to prožil a proto se o danou oblast zajímáš. Ale mnohem víc než teorii bych ocenila konkrétní věci - co pomohlo, setkáváš se stále s těmito problémy, bereš svoji pozici ostrakizovaného jako danou? Dokázal sis nějak pomoci, nebo se to stále vleče?

    superkarma: 0 03.02.2004, 13:13:44
  10. avatar
    [14] pajda [*]

    Asdareel: nabízela jsem kontakt mailem přes vzkazy, ale neozval ses mi. Jinak jsem tady o šikaně psala - v dubnu vyšly tři články na dané téma.

    superkarma: 0 03.02.2004, 13:09:26
  11. avatar
    [11] Asdareel [*]

    Pajda (10): O tom si moc rád popovídám. Z toho co píšeš, se trošinku zdá, že si myslíš, že se jedná o papírové znalosti. Ale není tomu tak. Problematika šikanování a mobbingu mě velice zajímá proto, že sám mám s obojím velmi nepříjemné zkušenosti. Protože hodně o věcech přemýšlím a rád si skládám jejich mozaiku, došel jsem k mnoha závěrům ještě předtím, než jsem vůbec nějakou knihu o šikanování a mobbingu viděl a ještě předtím, než vůbec kdo byl ochoten existenci těchto jevů uznat. Reakce lidí v mém okolí byly velmi podobné reakcím popsaným v tomto článku, i reakcím, jak je popisuje třeba Kotě nebo Majucha. Když se mi pak dostaly poprvé do ruky knihy o šikanování a mobbingu, víceméně se moje pozorování a zjištění potvrdila do puntíku. Najednou jsem měl v ruce doklad a důkaz o tom, že si nevymýšlím, že se tyto věci opravdu dějí. A popsané se všemi průvodními psychologickými pocity, které jsem velmi dobře znal. Například i mírná ostrakizace vede ke zhoršování psychického i zdravotního stavu i zhoršení prospěchu apod. Proto jsem se na oblast šikanování a mobbingu zaměřil.

    Ve svém příspěvku píšeš, že náhle bylo vše jinak. Mohla bys to rozvést podrobněji? Co byli jinak, jak jinak?

    superkarma: 0 03.02.2004, 12:29:34
  12. avatar
    [10] pajda [*]

    Toniniella: já vím...prodělala jsem totiž obojí - kdysi, když měl můj syn problémy, začali jsme chodit do poradny. Tyhle články jsou jako vystřižené z toho, co nám psychologové říkali - jenže žádný z nich nám nepomohl. Když mi syn skončil v nemocnici, podařilo se mi napojit se na lidi, kteří se řešením šikany zabývají v terénu - a nestačila jsem otevírat oči, co všechno je úplně jinak...

    superkarma: 0 03.02.2004, 12:13:03
  13. avatar
    [9] Toniniella [*]

    pajda: Tady je hodně potřeba odlišovat. Když sem byla malá, asi 10-11, taky sem prodělala šikanu. Byli to tři kluci z devítky, prostě si mě vyhlídli a několika dobře mířenými ranami si vymohli svačku. Vůbec jsem je neznala a oni mě asi taky moc ne. Prostě sem jenom chodila kolem lesíka a jim se to hodilo, mohl tam jít kdokoliv jiný. Pak mi řekli, že mě zabijou, když je prásknu a abych jim dávala svačku každej den. Trvalo to asi týden, dva, pak si toho všimli moji starší bráši, dali klukům "výživnou" sváču a bylo po ptákách. Tak je to asi i s mobingem, prostě je oběť víceméně náhodná, jen proto, že je slabší.
    Ale když je někdo blbec, prostě se s nim nikdo bavit nechce, to je logické.

    superkarma: 0 03.02.2004, 12:08:45
  14. avatar
    [8] pajda [*]

    Toniniella: platí totéž co u šikany - zdaleka není pravda, že ten, kdo se podle povrchního soudu jeví jako oběť, jí skutečně je. Často se stává přesně to, co popisuješ, a zdaleka nejhorší je, když nevýkonný pracovník tuší, že něco jako mobbing existuje - pak není nikdo, kdo by ho přesvědčil, že nejde o ubližování a že by se měl opravdu změnit.

    superkarma: 0 03.02.2004, 11:24:12
  15. avatar
    [7] Asdareel [*]

    Po skončení seriálu o mobbingu mohu zde publikovat i podobný seriál o šikanování ve školách, bude-li zájem. Zcela jistě se jedná o problém, který trápí mnoho dětí a dospívajících a tím i jejich rodičů.

    superkarma: 0 03.02.2004, 11:09:19
  16. avatar
    [4] Toniniella [*]

    Ono je to někdy těžký. My máme kolegu, nikdo ho nemobinguje, to fakticky ne, ale taky ho nikdo nemá nijak zvlášť v oblibě. A on si za to opravdu může sám. Je dost konfliktní, neustále se upřednostňuje, inzeruje, s nikým není schopný se rozumně domluvit. Neumí vystihnout podstatu problému a tak kolem každé prkotiny mluví dvě hodiny. Šéf je trochu prchlivý a občas ho sjede i před kolektivem. Ale s ním fakticky není domluva! On se sice cítí uražený, dělá ze sebe chudáka, ale nemá nejmenší snahu pochopit, v čem je problém.
    Takže někdy sebevětší snaha nestačí a člověk se "zamobinguje" sám.

    superkarma: 0 03.02.2004, 08:43:20
  17. avatar
    [2] Minda [*]

    *Kotě*: Tak tohleto je mi veeelmi povedome

    superkarma: 0 03.02.2004, 03:32:16
  18. avatar
    [1] *Kotě* [*]

    Když jsem byla malá a stěžovala jsem si doma, že mě děti ve škole šikanujou, řekla mi na to moje drahá maminka: "Za to si můžeš sama, protože se neumíš zapojit do kolektivu!"

    A bylo vymalováno.

    superkarma: 0 03.02.2004, 00:06:29

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme