Líčí svůj hrůzně vypadající karambol čtenářka s nickem Věrulinka. Naštěstí vyvázla „jen“se zlomenou nohou a srážku s autem přežila, ale tenkrát to muselo vypadat hodně dramaticky

Zdravím a přeji krásný den všem na ženě-in.

Sádru jsem měla jednou v životě a nezapomenu na ní. Bylo nám s kamarádkou 16 let, chýlilo se k ukončení prvního ročníku.Tento den-3.6.1966 si budu pamatovat do smrti. Byl pátek, úžasně krásný počasí a škola nám skončila o dvě hodiny dříve.

Od kamarádky zazněla otázka,,co budeme dělat, přece nepůjdeme domů?“Naše rozhodování bylo rychlé, pojedeme se koupat k rybníku. Nebyla to žádná novinka u nás, plavky jsme nosily s sebou, ty naše bikinky, moc místa v tašce nezabraly. Sedly jsme do autobusu a vše nám bylo k smíchu. Náš smích se rozléhal na celý autobus, až nás řidič napomenul, ale......Jako když hrách hodil na zeď, my se chechtaly o to více, což jsme řidiče rozčílily a on na zastávce prohlásil,,a ven, jinak dál nepojedu“

Bylo nám oběma jasný, že musíme ven a počkat na další autobus. Dodnes věřím tomu, že kdyby býval věděl, co se stane, jel by i s námi řehtajícíma puberťačkami dál. Vystoupila jsem první a šla jsem za zadek autobusu, a řehtala jsem se k nezastavení. Vkročila jsem do silnice bez rozhlédnutí a už to bylo. Jelo auto a já lítala na předním skle auta a víc nevím.

Probrala jsem se na zemi. Vidím kamarádku, která byla v šoku a říká ,,Věro, ty žiješ, já jsem se lekla, že jsi mrtvá“ Vstala jsem a říkám kamarádce,, já nemám jednu botu“, kamarádka jí šla hledat, když v tom jsem sebou řízla na zem a cítila šílenou bolest v pravé noze. Bota je tam možná dodnes, pokud jí někdo později nenašel. Přivolaná záchranka už jela, sirény houkaly, ale to vše jsem vnímala jako v mlze.

Zkrátím to, měla jsem opravdové štěstí, odnesla to jenom noha, byla sice na dvakrát zlomená a měla jsem otřes mozku. V nemocnici jsem ležela týden a sádru jsem měla 8 týdnů, ovšem celou pravou nohu od shora až ke kotníku. Tíhu sádry cítím jako by to dneska bylo a chození na WC, ani nebudu popisovat.

Když mi sádru sundali, cítila jsem se jako peříčko, měla jsem pocit, že budu létat. Od této události jsem sádru nikdy neměla a jsem tomu moc ráda.

Zdraví Věrulinka

Milá Věrulinko, vy jste měla víc štěstí než rozumu. Nenapsala jste, co řidič auta, jak se zachoval, proč vás neodvezlo do nemocnice on????

 

 

Reklama