Ahoj v redakci žena-in,
docela se mi líbíte, a to jsem velice náročná uživatelka!

Všem ženám, které by chtěly rodit doma, bych chtěla napsat: PROBOHA NERISKUJTE! I když vám lékaři tvrdí, že je všechno v pořádku, nikdy nevíte, co se může stát...

Já jsem měla svůj první porod ve 27 letech, měli jsme trochu potíže s otěhotněním a od začátku jsem měla pocit, že není všechno v pořádku. Pořád bolesti, malé krvácení, ale lékaři tvrdili, že je vše v pořádku. Proč nikdy nevěří lékaři matce, která nejlíp musí cítit, co se v ní děje, dala jí to do vínku příroda. Lidi dnes vzpomínají na socialistickou medicínu, ale já vím, jak se muselo doslova podlézat lékařům, aby si člověka aspoň trochu víc všimli. Vyšetřovací metody jak za Rakouska-Uherska, děcka se rodila jak na drátku, tak co by si doktoři dělali násilí...

Vnutila jsem se "po známosti" jednomu primáři v den, kdy se mělo dítě narodit, protože jsem přesně věděla den početí a měla jsem už týden pravidelné stahy, jenže jsem se neotvírala, protože jsem měla srůsty v děloze po špatně léčeném zánětu slepého střeva (nebyl nikdo, kdo by mi poradil, že mám jet po operaci do lázní) a proto, že jsem měla placentu přes hrdlo dělohy. Po třech týdnech!!! přenášení pod dozorem lékařů v porodnici nastal den D, kdy mi vpíchli kapačku na vyvolání stahů pěkně koncentrovanou, aby dlouho nečekali, a odešli si vypít kafe. Opravdu nečekali, za minutu byl konec. Jediný silný stah, roztržení placenty, udušení zdravého děcka, hemoragický šok, naprosté vykrvácení, embolie plic, dva dny v kómatu na ARU ve Zlíně, díky těm chytrým hlavám na tomto oddělení a mému silnému srdci jsem přežila to, co do dnešních dob znamená téměř  jistou smrt.

Zapsalo se to do lékařských moudrých knih a nesmazatelně do mé mysli. Tři další roky jsem bojovala o další dítě, které jsem si musela doslova vyvzdorovat od lékařů, kteří vůbec nevěděli, co mají se mnou dělat. Příroda zvítězila a já mám dnes už skoro dospělého syna. Nechci tím vůbec odradit čtenářky od chuti rodit, naopak, kdyby to šlo, měla bych ještě další děti, ženská vydrží víc než zvíře, ale prosím vás, neriskujte!
Bonda


Milá Bondo,
děkuji vám za opravdu silný příběh.
Ani se nechce věřit, čeho všeho jsou lékaři schopni a nenesou následky. Nebo snad ano?
Máte skoro dospělého syna, z čehož usuzuji, že se to stalo ještě za totáče, ale i tak máte pravdu, že se může stát cokoliv a nestojí za to zbytečně riskovat život dítěte i svůj.
Reklama