Bulvár

Problémy zavinili lékaři

Moje první těhotenství

Otěhotněla jsem před 13 lety, měli jsme s partnerem malinkatý  byteček,milovali jsme se a miminko jsme moc chtěli. Podařilo se a když mi  doktorka sdělila,že jsem těhotná, byla jsem šťastná. Pak se  u mě objevily  problémy začala jsem slabě krvácet, dostala jsem nějaké prášky a zastavilo  se to. Jelikož jsem nikdy nepatřila mezi vychrtliny, tak mi bříško rostlo a  rostlo vypadala jsem tak na dvojčata. Zpočátku  jsem zvracela stačilo  málo, čekat na přechodu a výpary z aut, nebo při vaření uzeného masa. Ke  konci těhotenství mi hrozně otékaly kotníky myslím,že se tomu říká  gestoza, tak jsem musela do nemocnice o týden dříve.

Tam mě nechali jeden  den vyspat, no já toho moc nenaspala mísily se ve mě pocity strachu a  nemocniční prostředí na mě taky nepůsobilo nějak dobře. Porod mi zkoušeli  vyvolat, dali mi dovnitř nějakou tabletu a na kapačku, nějak se to  nepovedlo tak další den znovu.

Kanilu mi zavedli do ruky, ale hadička byla  docela dost krátká,když jsem chtěla na záchod tak jsem měla potíže se s  tím stojanem vytočit. Pak mě začali připravovat dali mi klystír, oholili  občas napojili na monitor ,kde se ukazovali ozvy,.Po klystíru jsem měla  pocit, že pořád musím na záchod,vzala jsem stojan musela ho přenst přes  sokl, a až pak jsem se dostala na záchod a zase zpět, takhle jsem tam byla  nejmíň 5 krát, pak mi odešla voda.

Objevily se bolesti, bolely mě i záda,  přišla jsem sama sobě taková ukňouraná, venku bylo strašné horko a dusno,  bylo to 10. srpna 1997, nevím,jak dlouhou dobu mě tam nechali šourat se  sem a tam se stojanem a kapačkou pak do mě sestra sáhla a řekla,že na  sál,přivazovali mi nohy,ale nezvedly mi hlavu, říkali,že mám tlačit a mít  při tom zavřené oči, jinak,že mi popraskají žilky,dělala jsem co mi  říkali, ani jsem nevěděla,že je tam nějaký problém,najednou pocit,jako  když ze mě všechno vyletí ven a za chvíli jsem uslyšela pláč. Malého mi  ukázali už čistého na chviličku.

Tvrdili,že je vše v pořádku,nechali mě  ležet na sále několik hodin a pak převezli na pokoj. Další den jsem  myslela,že  mi malého přivezou jako ostatním maminkám,ale přišli mi  říci,že s malým je to špatný ,že sám nemůže dýchat ,že má asi srdeční  vadu.Prý si pro něj jede sanitka z Plzně kam ho převezou, ještě mi  dovolili se na něj podívat,ležel v inkubátoru a koukali z něj hadičky. 

Odvezli ho samotného a mě nechali na pokoji s ostatními maminkami co tam  měli dětičky. To bylo něco příšerného, všichni tam svoje miminko a já ne a  nevěděla jsem co se vlastně stalo a proč, když říkali, že je vše  pořádku.

Nakonec jsem se dozvěděla,že při porodu, malý chtěl ven ,ale měl  omotanou pupeční šňůru kolem ramýnek tak ho museli vytáhnout kleštěmi, než  ho vytáhli tak prý chvíli nedýchal. Do Plzně jsem volala každý den,  sestřičky mi ochotně říkai,jak se malýmu daří, řekli,že z porodu,a z horka  dostal těžký zápal plic,tak proto ty potíže s dechem.Do nemocnice za ním  jsem se dostala až za 14 dní. Pamatuju si to jako dneska ležel na břísku v  postýlce u okna a kroutil se a plakal.

Doktorka co nás tam měla na  starosti, mě hned co se mnou poprvé mluvila strašila,že malý zřejmě bude  postižený,že nemusí chodit,nebo,že mu mozek nebude správně fungovat,že  tím,jak chtěl ven a nemohl,že chvíli nedýchal,takže se ukáže časem ,jak  bude postižený. Byla jsem z toho zoufalá, nevěděla jsem co bude dál. Malý  se začal zlepšovat, pak mu sundali dýchací přístroj a dýchal sám, měl  neustále zaťaté ručičky v pěstičky neotvíral je ještě dlouho po porodu,  prý jak ho vytáhly násilím tak byl takový celý ztuhlý.

Po návratu domů jsme  začali chodit na rehabilitaci, i doma jsem s ním cvičila asi pětkrát  denně.Letos mu bude třináct jako následek porodu mu zůstala hyperaktivita  a také ADHD. Trochu v duchu viním lékaře, protože věděli,že malý bude na  první dítě docela velký,když se narodil vážil 4200g a měřil 53 cm říkám,  si,že kdyby mi ho vzali císařem tak mohlo být možná vše v pořádku,ale teď  už se to vrátit nedá. Snad se to s věkem trochu upraví.Přeju všem budoucím  maminkám jen  zdravá  miminka a zdravé a spokojené maminky. Reny

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Reny, to je mi líto, ale čas pracuje pro vás. Tyhle poruchy se věkem zlepšují. Simona

Milé čtenářky, už nic nepište, za půl hodinky se mrkněte, kdo dostane dáreček.

   
01.03.2010 - Blog redakce - autor: Simona Škodáková

Komentáře:

  1. [2] Králíček4 [*]

    Reny držím vám palečky,sama mám syna s ADHD a hyperaktivitou,tak vám rozumím.Mě porod i těhotennství naštěstí,ale proběhl v pořádku.

    superkarma: 0 01.03.2010, 18:20:31
  2. avatar
    [1] Věrulinka [*]

    Sml79 ano lékaři tak jak umí pomoc, tak umí zanedbat, držím vám moc palce a malýmu hodně štětstíčka, aby se lepšil a lepšil Sml67

    superkarma: 0 01.03.2010, 16:50:52

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme