Bulvár

Problémové dítě II - co je nemoc?


Málokdy může za problémy ve škole samo dítě. Mnohdy je na vině rodina. Ale leckdy nejsou ani výčitky, sypané na hlavy rodičů, tím pravým - tehdy obvykle mluvíme o nemoci. Toto slůvko má v češtině zajímavé souvislosti - ne-moc jaksi znamená, že něco nemůžeme, jistou nemožnost překonat problém jen naší vůlí a úsilím. Kdy je tedy problémové dítě dítětem "nemocným"?

Nezralé dítě a dítě neklidné
Nezralé dítě není obvykle schopno přijmout roli školáka, má problém rozlišit mezi učitelem a spolužáky, je emocionálně nestabilní, egocentrické, mívá problémy s dlouhodobějším udržením pozornosti a s přijetím požadavků školní discipliny. Velmi podobné problémy mívá i dítě neklidné v důsledku drobnějšího poškození centrální nervové soustavy, dítě s diagnózou LMD - lehké mozkové dysfunkce. Zde však převažují především projevy motorického neklidu a neschopnost soustředění se. V domácím prostředí, za přítomnosti rodičů, a pokud tito dítě nepřetěžují, je takové dítě obvykle schopno pracovat mnohem lépe, což vede často rodiče k tomu, že vinu za školní selhávání dítěte přičítají učiteli. Obzvláště je-li dítě intelektově vyspělejší, mohou rodiče snadno přehlédnout jeho emocionální nezralost či neschopnost soustředění se a trvat na zahájení školní docházky. Nezralé dítě nebo neklidné dítě pak často zaujme ke škole negativní postoj, jeho motivace k výkonu se zhorší, i když domácí úkoly může plnit dobře. Varovným ukazatelem by však mělo pro rodiče být to, že dítě nedokáže pracovat samostatně, nepřerušovaně po delší čas, že vyžaduje neustálou pozornost a podporu. Význam domácích úkolů by pak měl být, pokud se rodiče nerozhodnou přece jen školní docházku odložit, především v tom, že rodiče budou dítě v méně problematickém prostředí domova (a v situaci, kdy se narozdíl od učitele mohou plně věnovat jednomu dítěti) postupně vést k větší samostatnosti, k trpělivosti, ke schopnosti odložit uspokojení zájmů a potřeb, zkrátka budou učit dítě, jak se má správně chovat a učit se. To je pak pro dítě mnohem větším přínosem než přeceňování významu znalostí, ke kterému u rodin, jež znalosti považují za významnou hodnotu, často dochází.

Dítě s problémovým a poruchovým chováním
Chlapci bývají při začátku školní docházky obvykle méně zralí, méně připravení, neklidnější a mívají horší pozornost než dívky. Také rodiče a učitelé obvykle očekávají (a opodstatněně), že chlapci budou horší než dívky, především co se týče chování. Chlapci zkrátka víc zlobí a hůř se učí. Může samozřejmě dojít i k tomu, že prostě naplňují očekávání, která jsou do nich vkládána. ,,Na bázi anticipace se vytváří větší předpoklad k získání pozice problémového dítěte." říká Vágnerová. Skutečné potíže však nastávají tehdy, pokud se jejich chování stává výrazně obtěžujícím, jsou-li nepřiměřeně agresivní, neposlušní, zkrátka narušují-li průběh výuky. Příčin problémového a poruchového chování (a může k němu samozřejmě dojít i u dívek, nejen u chlapců, ačkoliv v mladším školním věku je u chlapců častější) může být mnoho a jeho náprava  se pak odvíjí právě od těchto příčin. Odlišně budou reagovat (v situaci školy i při plnění domácích úkolů) jedinci nezralí, s problémy v rodině, s nižším intelektem či psychickými poruchami, s LMD atd. Hlavním úkolem jak rodičů, tak učitelů (a mnohdy i psychologů) je v tomto případě odhalení příčin, které zároveň snižuje míru stigmatizace dítěte jako problémového. Vágnerová upozorňuje: ,,Jedině ze správného zhodnocení problému může vycházet návrh na jeho efektivní nápravu."

Handicapované nebo chronicky nemocné dítě
Handicapované nebo chronicky nemocné dítě mívá obvykle v závislosti na svém handicapu či nemoci větší potíže s plněním školních požadavků. Často vyžaduje odlišný přístup, větší podporu a pomoc. Jediným možným řešením se mnohdy stává umístění do speciální školy. V mladším školním věku nelze ještě příliš očekávat, že dítěti s plněním jeho úkolů pomohou jeho spolužáci. Takové dítě obvykle podává mnohem lepší výkon v domácím prostředí, ve škole pak spíše selhává. V závislosti na zjevnosti jeho handicapu či nemoci však může být i podceňováno a podávat nižší výkon jako reakci na nízké očekávání významných osob, či se může naučit využívat měkčího přístupu, který k němu učitelé nebo rodiče zaujmou. Velkým problémem zde pak bývá především rozpor v přístupu rodičů a učitelů - ten přísnější (obzvláště je-li to učitel, ale může to být i rodič) se pak stává v očích dítěte "špatným" a dítě odmítá plnit jeho požadavky s poukazem na to, co mu ten druhý (rodič, učitel) povoluje. Pro takové dítě je pak velkým přínosem vzájemná dohoda významných osob (rodičů, učitelů, případně i psychologů a lékařů) a jejich společný postup při výuce. V případě vážnějšího handicapu dítěte pak může jeho začlenění do školy pomoci i asistent, ať už z řad odborníků či proškolených dobrovolníků. Rodiče si však vždy musí uvědomit, že školní docházka je pro jejich dítě náročná, a nepřetěžovat ho domácími úkoly ve snaze dohnat, co dítě ve škole nestačilo, a kompenzovat jeho handicap či nemoc školním úspěchem.

Dítě se specifickými poruchami učení
Dítě se specifickými poruchami učení, jako jsou dyslexie, dysgrafie a jiné je snad nejvýrazněji ze všech tzv. problémových dětí odkázáno na roli rodičů při výuce. Učitel totiž mnohdy nezvládá nároky, které takové dítě má, a to i když je příčina problému včas identifikována. Dítě většinou vyžaduje specifický přístup, proto nestačí ani prostá snaha rodičů. Ti by se měli především poradit s odborníkem a naučit se metody, jak rozvíjet schopnosti svého dítěte a kompenzovat jeho handicap. Zároveň však nesmí podlehnout snaze "všechno zvládnout za každou cenu" a dítě s dobrým úmyslem zlepšit jeho školní výsledky přetěžovat nebo naopak dělat domácí úkoly za něj. Přiměřená míra odpovídající domácí práce, spojená s akceptací a projevovanou podporou, ale zároveň i vedením k samostatnosti, a vyrovnaný přístup k dítěti jsou zásadními činiteli jeho pozdějšího úspěchu či neúspěchu v oblasti vzdělávání se.

s využitím knihy M. Vágnerové - Psychologie problémového dítěte školního věku a D. Fontany - Psychologie ve školní praxi

Máte doma nebo v rodině nějaké problémové dítě? Nebo máte osobní zkušenosti? Víte, jak správně postupovat u dětí s poruchami učení? Myslíte si, že handicapované děti patří do "normálních" nebo do "zvláštních" škol? Chtěla byste, aby s Vašim dítětem navštěvovalo školu třeba dítě mentálně retardované nebo i agresivní?

   
30.08.2006 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. [17] vozlenka [*]

    Můj syn dyslektik a dysortografik, bude mu 19 a právě nastupuje na nástavbové studium, vyučil se automechanikem s vyznamenáním.A přitom v 1. a 2. třídě naprostá katastrofa. Vyšetření v psych. poradně jsem musela zařídit sama bez školy, kde se na mě dívali jak na exota.Syn začal navštěvovat dyslektickou třídu a díky skvělým učitelkám a přísturu školy se z nejhoršího žáka stal skoro nejlepším,takže je to o přístupu a o možnostech. A já se musela smířit s tím, že můj syn, třeba v životě nepřečte sám od sebe knížku, a přitom já jsem knihomol, který se schopen přečíst knihu za 2 dny.

    superkarma: 0 30.08.2006, 17:58:15
  2. [16] lochny [*]

    záleží vždy na přístupu, my máme skvělou učitelku

    superkarma: 0 30.08.2006, 17:40:33
  3. avatar
    [15] edith1975 [*]

    přístup učitele je hodně důležitý, vím o čem píši, článek je moc pěkný

    superkarma: 0 30.08.2006, 17:19:23
  4. [14] Olca [*]

    je to o přístupu lidí

    superkarma: 0 30.08.2006, 14:08:13
  5. avatar
    [13] Bubla1 [*]

    bohuže taky jsme tedkom o prázdninách řešili jestli dát kluka do praktické školy nebo ne.Ale rozhodli jsme se s pomocí učitelky a psychologa,že bude pro něho lepší přejít,tak uvidíme jak to půjde a bude to pro všechny vysvobození od stresů.

    superkarma: 0 30.08.2006, 12:09:18
  6. avatar
    [12] aiša [*]

    duležitý přístup a pak....

    superkarma: 0 30.08.2006, 11:54:24
  7. [11] FAXÍK [*]

    mám zdravé dítě,jen trošku víc hyperaktivní

    superkarma: 0 30.08.2006, 10:38:00
  8. avatar
    [10] xjannickax [*]

    důležitý je individuální přístup..

    superkarma: 0 30.08.2006, 10:28:27
  9. avatar
    [9] Žábina [*]

    mám chronicky nemocné dítě a chodí do speciální školy :-))
    jsem za ní moc ráda

    superkarma: 0 30.08.2006, 10:18:05
  10. avatar
    [8] Zzuzzka [*]

    Já doufám, že takové problémy nikdy řešit nebude a mé dítko bude hodné :-)

    superkarma: 0 30.08.2006, 10:15:41
  11. avatar
    [6] šája [*]

    Právě toto se nám stalo - pro nadprůměrnou intelektovou vyspělost syna jsme nepostřehli jeho emociální zaostalost a do školy šel v čertsvých šesti letech. Napomohlo tomu i ujišťování ze strany školky, že odklad není třeba.
    Poradnu jsme navštíli až na začátku druhé třídy, když byly jeho potíže ve škole neúnosné. V poradně diagnostikovali poruchu pozornosti a hyperaktivitu a cíleně nám našli učitelku, která to s ním zvládne, nutno dodat, že to velmi urychlili po zjištění, ke které učitelce dosud chodil. Ze dne na den změnil školu a potíže zmizely. Paní učitelce Matějkové ze 7. ZŠ v Chomutově tímto velice děkuji.

    superkarma: 0 30.08.2006, 09:46:11
  12. avatar
    [5] blesksoft [*]

    kvůli tomu máme odklad, ale není to vůbec jednoduché

    superkarma: 0 30.08.2006, 09:02:57
  13. avatar
    [4] Stana55 [*]

    jsem ráda že jsem tyto starosti neměla

    superkarma: 0 30.08.2006, 08:41:40
  14. [2] Januše [*]

    děkuji bohu, že takové starosti jsem neměla se svými dětmi. Uvidíme, jaká budou vnoučata (až nějaká přijdou).

    superkarma: 0 30.08.2006, 08:20:04
  15. avatar
    [1] mam-ča [*]

    Mám dva syny, nedonošená dvojčata s LMD, (a spoustou dalších zdravotních potíží) dnes už dospělé. V době školní docházky s nimi nebyly problémy, přestože do 1. třídy nastoupili skoro v osmi letech. Uměli číst a počítat, (IQ v rozmezí 140 – 150) a byli hyperaktivní a neklidní. Po dohodě s učitelkou, že v době kdy ostatní děti slabikují, si naši kluci mohou číst, a jinak že je musí co nejvíc zaměstnat, s nimi neměla žádné problémy, a prospívali se samými jedničkami.
    Ve druhé třídě našli jednomu z dvojčat cystu na mozku, která tlačila na centrum zraku a jemné motoriky. Užíval léky, ale téměř celou tu dobu chodil normálně do školy. Jednou jsem zaslechla, jak si mezi sourozenci vynucuje výhody slovy : „Víš, že mi to musíš dát, když mám papíry na hlavu !“ To mě dohřálo na nejvyšší míru, a řekla jsem mu, že mu dám „papíry na hlavu“, že si nesedne týden na zadek. Pak už jsem dávala pozor, aby svou nemoc nepoužíval k získávání nějakých výhod.
    Osvědčilo se nám žádným způsobem nezvýhodňovat to „nemocné“ dítě. Normálně sportoval, jen s drobným omezením s ohledem na stávající zdravotní stav.
    Myslím, že nadměrným sledováním dětí s různými vadami se dává dítěti pocit jakési výjimečnosti, a zavírají se mu tím vrátka do normálního dětského světa. A když se pak uzdraví, zůstane samo, se svým pocitem, že by se mu měla v životě nějakým způsobem umetat cestička.

    superkarma: 0 30.08.2006, 08:07:49

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme