Vztahy

Pro pitomých pár stovek

Dobrý den, milá redakce.... Kamarádek jsem od dětství měla hodně. Některé přátelství trvá dodnes, některé pomalu vyšumělo. Jedno jediné mě hodně zklamalo.

Šlo o kamarádku a zároveň kolegyni. Když jsem před čtyřmi lety nastoupila na současné místo, byly jsme si věkově nejbližší. Nejlíp jsme si rozuměly. Když jsem něco sháněla nebo potřebovala něco zjistit, snažila se mi pomoct a já na oplátku zase jí. Věděla jsem o ní, že je tak trochu „do větru“. Měla ráda svobodu, ráda si užívala a to i přesto, že byla vdaná a měla dvě děti. No ale každý jsme jiný a já ji prostě takovou brala. Možná jsem byla naivní a všechno, co mi vždycky srdceryvně líčila, jsem jí spolkla i s navijákem.

Ostatní mě na ni upozorňovaly, že je lhářka, ráda si půjčuje peníze a nerada je vrací. Ale já jsem si pořád říkala, že je to nesmysl a že taková není. Začalo to tehdy, když si od nás kupovala štěně jorkšíra. S částkou souhlasila, ale pak to na mě začala zkoušet, jestli mi to může dát na 2x, že museli kupovat bojler. Řekla jsem si, dobře, tak mi to dáš na 2x, vždyť o nic nejde a já ty peníze tak nutně hned nepotřebuju. To byla první chyba, kterou jsem udělala

.Až po roce jsem zjistila, že ta historka s bojlerem byla vymyšlená. Podruhé za mnou přišla, jestli bych jí půjčila 200 Kč, že si zapomněla doma cigarety. Tak jsem jí půjčila. Slíbila, že mi to ráno vrátí. Nevrátila a ani nepřišla. Začínalo mě to mrzet, ačkoli šlo jen o hloupé dvě stovky. Pár týdnů potom přišla, že potřebuje dcera 700 Kč na školní výlet a manžel nevybral peníze. A prý to musí být ten den zaplacené. Tak jsem si v duchu řekla, když to není na cigarety, nebudu jako saň a půjčím jí. Opět mi řekla, že další den jede do Brna, tak mi to vrátí.  A ještě mě poprosila, abych jí v jedenáct uvařila kafe, že se staví.

V jedenáct hodin bylo kafe na stole a ona nikde. Začínalo to ve mně pěkně vřít. Poslala jsem jí zprávu, že jsem jí pomohla ráda, ale že ty peníze potřebuji, protože musím jít zaplatit vstupenky na muzikál. Nic, žádná odpověď. Dala jsem jí týden na to, aby to napravila a když se neozvala, napsala jsem jí znovu. Opět žádná odezva. Šlo o pitomých pár stovek, ale tak mě to někde uvnitř žralo, jakoby šlo o tisíce. Proč?

Byly jsme kamarádky a tohle si přece kamarádky nedělají. Náhodou jsem pak potkala učitelku její dcery a nenápadně vyzvídala. Žádný výlet se nekonal a peníze se nevybíraly. Tohle mě ranilo nejvíc. Taková ubohá lež, do které tahá vlastní dítě, aby si mohla půjčit peníze?! Nedalo mi to a zavolala jsem jí. Začala koktat do telefonu, že nemohla přijet, že měla střevní potíže. Věděla jsem na 100%, že mi lže. Tohle už člověk tak nějak vycítí. Pak už jsem se jí neozývala. Peníze mi vrátila tím stylem, že mi nechala v práci obálku a v ní peníze, které mi dlužila. Já bych na jejím místě alespoň přišla osobně a řekla přinejmenším PROMIŇ, MRZÍ MĚ TO. Přestala pro mě být kamarádkou.

Dokážu pochopit, že se někdo ocitne v nouzi a potřebuje „založit“, ale vymýšlet si lži a ještě k tomu zneužívat vlastní dítě? To ne! Tohle je neodpustitelné.

Na kafe už nechodíme, ani já za ní, ani ona za mnou. Pozdravíme se a to je asi tak všechno....Kdyby za mnou přišla, že potřebuje půjčit, už bych se od ní nenechala oklamat. Zneužila našeho kamarádství. Já jsem jí věřila a nevěřila jsem ostatním. Bohužel měli pravdu. Ona taková opravdu je....je to v ní. A lepší už nebude. Jde z dluhů do dluhů. Dluhy splácí tím, že si bere půjčky a na splácení půjček si zase půjčuje. Je to začarovaný kruh, ze kterého není úniku.....

Těmihle dluhy a neustálým lhaním ztrácí přátele. A co je mnohem horší, ztratila už i svoji rodinu. Rozvedla se, vzdala se dětí....Šla slepě za svou láskou, prý osudovým mužem. Když se mu začalo ztenčovat konto, odešla za jiným. A od té doby už je to asi třetí „osudový“ muž. Nadarmo o ní někteří neříkali, že je jako parazit, který cizopasí na důvěřivých lidech. A já byla jednou z nich.

Co na závěr?

„Netvař se jako přítel, když bodneš nůž do zad.  Neschovávej se za masku přátelství, když ji chceš jen využít. Nečekej, že ti pomůžu, když ty mě srážíš k zemi. Pohrdám těmi falešnými a hýčkám si ty pravé“

Přeji všem krásný den a hýčkejte si prosím své přátele, své opravdové přátele....janny199

Občas se mezi zrny najde pleva. Ale je to dobrá životní zkušenost, která se může pro příště hodit.

Už vás také zklamala kamarádka, milé ženy-in? V čem? Napíšete nám o tom? Myslíte si, že se dá odpustit a začít znova, nebo je to rozbity džbán, který navždy poteče? Máte podobnou negativní zkušenost s „kamarádkou“?

Podělte se s námi o ní a napište na: redakce@zena-in.cz

   
31.10.2011 - Příběhy - autor: Dana Haklová

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme