Styl

Pro parádu se musí trpět

Náušnice se mi líbí, je to pěkný doplněk, a když má někdo odvahu, může kombinovat různé extravagantní či nápadné náušnice padnoucí přímo k oblečení.

Já jsem spíš konzervativní typ, takže mám zlaté kroužky, ne moc velké a nosím je už asi 9 let. Do té doby jsem náušnice nenosila a užila si i trápení a bolest s touhle parádou. Dírky do uší mi píchli už jako novorozenci v porodnici, jak se to dříve dělalo snad hned po porodu. Jedno ouško mi začalo ale hnisat, a i přes pečlivou starost a ošetřování maminky pomocí peroxidu a framykoinové masti, mi ouško stále hnisalo a museli náušničku vyndat. Díra samozřejmě zarostla, a když se mi ucho uzdravilo, nechali mi náušnice píchnout znova.

Opakovala se předešlá situace, a tak jsem absolvovala píchnutí náušnic snad ještě dvakrát. Díkybohu jako miminko, tak jsem to tak nevnímala a nic si nepamatuji. Zvláštní je, že druhá dírka i přesto, že jsem nenosila náušnice, mi nezarostla. Nemohla jsem nosit krom klipsniček žádné náušnice. Strašně jsem po nich toužila, hrozně se mi líbilo, jak ostatní holčičky nosí náušnice a bylo mi moc líto, že já ne.

Tak jsem si doma alespoň hrála na princezny a věšela na sebe různé klipsny po mamce. Nakonec mi sehnala malé klipsničky a perličkou, u kterých nebylo ani poznat, že jsou to klipsny. Ale protože byly tak malinké a i měly ten klips malý, tak se to tak zařezávalo do ouška, že jsem to vzdala, a opět jsem nic nenosila. Stále jsem ale toužila nosit náušnice, a tak se mnou maminka asi tak ve 4. třídě šla na chirurgii, aby mi ucho propíchli.

To si už bohužel pamatuji, protože to byla strašná bolest. Kůže na uchu byla díky mnohočetnému propíchávání a následnému zarůstání tvrdá a byly tam malé jizvičky. Trvalo to snad celou věčnost a hrozně to bolelo, až jsem brečela tak, že mě maminka slyšela až do čekárny. I přes toto utrpení se bohužel nic nevyplatilo, protože ucho opět hnisalo a museli jsme náušnici vyndat a nechat zase zarůst.

Nikdo nevěděl proč, když jsme vše pečlivě dezinfikovali a čistili a druhá dírka mi nezarostla ani za ta léta. No už jsem se smířila s tím, že já náušnice nikdy mít nebudu. Když v tom se objevila novinka, a to nastřelovací náušnice. Bylo to asi tak když jsem chodila do 1. nebo 2. ročníku na střední škole. Řekla jsem si, že nemám co ztratit, že mi to maximálně zase bude hnisat a nechám to zarůst. Tak jsem šla a kupodivu ucho bylo v pořádku. Přitom to vůbec nebolelo, bylo to bez krve. Nepoužívá se u toho zlato (jak tenkrát bylo známo, jediný čistý kov), ale chirurgická ocel.

Dezinfikovala a mazala jsem to pravidelně a ucho se hojilo moc dobře a rychle. Dneska mám v každém uchu náušnice dvě a nemám žádný problém. Nikdo mi nevysvětlil, proč jsem měla takové patálie a ještě jen s jedním uchem, ale to už je mi v podstatě jedno, hlavně že dělám parádu.
:-)

Tak chci říci vám, milé ženy, kdyby některá z vás snad měla podobné problémy, nebo vaše děti, nic není ztraceno.

Přeji hezký den

Lenka


Děkujeme za pěkný a dramatický příspěvek...

Uf, ještě že mám uši, které snesou fakt všechno :).

redakce@zena-in.cz

   
12.03.2007 - Krása - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [1] femme [*]

    tohle asi nikdy nepochopím

    superkarma: 0 12.03.2007, 20:35:59

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme