píše naše čtenářka s nickem Medulka. Svěřené tajemství by mělo zůstat zachováno, což se „nepovedlo“ jedné kamarádce, které léta důvěřovala. Zrada bolí, ale je ponaučením pro život

Hezký den redakci i všem ženám-in!, pro mě jsou v životě rodina a přátelé velice důležití. Bez nich by můj život nebyl takový, jaký je. Je to skvělý pocit, když člověk ví, že se má na koho obrátit a že má kolem sebe lidi, kteří ho podrží v těžkých situacích, nebo s ním naopak sdílí jeho radost.

Já zastávám názor, že budu mít raději pár přátel, ale opravdu dobrých, než jich mít spoustu, ale takových těch povrchních, falešných, co se spíš jako přátelé jen tváří. O takové přátele já nestojím. Můžu říci, že mám to štěstí, že v mém životě pár těch opravdu dobrých přátel je.

Mám čtyři opravdu dobré kamarádky, na které se mohu vždy spolehnout, vím, že jim mohu věřit a že to co jim řeknu, tak zůstane mezi námi, což, jak jsem za svůj život poznala, není u všech běžné, proto si toho moc cením. Jsou to super holky, se kterými je legrace a nikdy s nimi není nuda. Každá je povahově naprosto jiná, ale všechny mám moc ráda a s každou z nich jsem toho hodně zažila. Věřím, že tyhle holky budou patřit do mého života i nadále, protože jsem se už přesvědčila, že když mi bylo mizerně, tak se ke mně neobrátily zády a udělaly si čas, aby mě vyslechly, poradily mi, utěšily mě a hlavně povzbudily. Když jsem totiž s nimi, tak všechny problémy a starosti se najednou zdají být menší a menší...už si nepřipadám tak ztracená a i když mám třeba den blbec, tak v jejich přítomnosti se mi vrací dobrá nálada a je mi fajn :-)

Bohužel jsem v životě zažila i zradu od člověka - „kamarádky“, od kterého bych to nečekala. Byla to holka, se kterou jsem se znala už pár let, také jsme toho spolu hodně zažily, měly jsme na dost věcí společné názory, hodně jsme se spolu nasmály...a o to větší to pak bylo zklamání, když jsem zjistila, že mě za zády pomlouvá a říká o mě dost nepěkné věci.

Když jsem se to dozvěděla, tak jsem tomu nejdřív vůbec nechtěla věřit, ale pak mi to potvrdilo více lidí, takže mi nezbylo nic jiného, než se smířit s realitou. Těch věcí, kterými mě zklamala, bylo více, takže naše kamarádství skončilo. Nějaký čas jsem to dost blbě nesla a tak nějak jsem to nemohla zkousnout, mrzelo mě, že jsem přišla o kamarádku. Pak jsem si řekla, že nebudu smutnit kvůli někomu, kdo si to nezaslouží a kdo mě zradil, že po takové „kamarádce“ nemusím truchlit.

Dneska už je to za mnou a říkám si, že bez ní je mi líp, protože nepotřebuji, aby se na mě někdo usmíval a tvářil se jako má kamarádka a pak za zády, při nejbližší příležitosti, mě pomlouval a posílal dál vše, co jsem mu svěřila apod. Proto je pro mě v přátelství velice důležitá důvěra, abych věděla, že dotyčnému člověku můžu říci cokoliv a on si to nechá pro sebe a nijak toho nezneužije.

Samozřejmě nikdo není dokonalý, a proto by v přátelství měla být také tolerance. Své kamarádky beru takové, jaké jsou, dobře je znám, takže vím, jaké jsou jejich charakterové rysy. Poznám, když některá nemá náladu, nebo jí něco trápí atd. A ony to zase poznají na mně.

Ještě bych ráda zmínila mou sestru, která je vlastně i taková moje přítelkyně. Možná dokonce ta nejlepší :-) Máme spolu hezký vztah, navzájem se podporujeme a jelikož je starší, než já, tak je často mou rádkyní. Je to taková ta starší sestra, jak má být, má o mě starost, někdy se ke mně chová až mateřsky, ale mě to vůbec nevadí a naopak si ani nedovedu představit, že by to nedělala.

Nakonec bych uvedla jeden můj oblíbený citát: „Přítel, to je někdo, kdo zná píseň ve tvém srdci a dokáže ti ji zazpívat, když jsi ty sám zapomněl slova.“- Toto podle mě krásně vystihuje, jaké by přátelství mělo být :-)

Medulka

Milá Medulko, to byl nejen hezký závěr vašeho příspěvku ale i dnešního tématu

Text nebyl redakčně upraven

Reklama