Po přečtení vánočního příběhu od Margaretky jsem se rozhodla, že i já přispěji tím svým. Můj tatínek je totiž také myslivec a naše Vánoce byly v dětství podobné.

S o dva roky mladším bráškou jsme hodně dlouho věřili na Ježíška. Nemyslím si, že by to bylo proto, že nám to nikdo neobjasnil, ale spíš proto, že jsme prostě věřit chtěli. Vzpomínám si, že kamarádky vždycky hledaly dárky a šmejdily v tajných skrýších rodičů, aby zjistily, co vlastně pod tím stromečkem bude. My ale ne, pro nás prostě dárky nosil Ježíšek, takže doma nic ukrytého být nemohlo. Možná i proto zdobila dlouhá léta stromeček maminka, právě když jsme my s bráškou a tátou byli v lese krmit zvěř. Tenhle rituál jsem milovala. V batůžku jsme kromě krmení pro zvěř měli také jablíčka, kaštany, žaludy a jiné dobroty, které jsme dávali u krmelce pod stromeček, aby měly i zvířátka krásné Vánoce. Aspoň nám ten den rychleji utekl a to čekání nebylo tak kruté a dlouhé...

Doma už měla maminka všechno krásně připravené, my jsme se vykoupali a hezky oblékli a zasedli ke štědrovečerní večeři. Pak už jen tatínek nenápadně zazvonil zvonečkem a my jsme s jiskřičkami v očích běželi ke stromečku. Nikdy jsme nedostávali velké a drahé dary, ale nestalo se, že bychom s bráškou na sebe zapomněli a nedali si aspoň drobnůstku koupenou z našetřených peněz. Večer jsme pak chodili do kostela na Půlnoční. Pro nás děti to bylo dlouhé, ale mělo to své kouzlo a ráda na to vzpomínám.

Dnes už to budou třetí Vánoce, které budu trávit sama s přítelem v našem domečku. S odchodem od rodičů se změnily i vánoční zvyky. Musela jsem se přizpůsobit tomu, jak prožívá Vánoce přítelova rodina, i když se ty tradice vlastně moc neliší. Protože mám Vánoce hrozně moc ráda, je pro mě důležitá hlavně atmosféra. Proto si dělám vlastní adventní věnec, peču perníkovou chaloupku, cukroví a snažím se, aby byla vánoční výzdoba sladěná a vkusná. Stromeček zdobíme vždy společně za zvuku koled už 23. 12., protože druhý den už na to není dost času.

Na Štědrý den ráno se jdeme projít na hřbitov a zapálit svíčku přítelovým prarodičům, potom si přichystám bramborový salát a obalím kapra, polévku dělám den předem. Asi v 11:00 se schází celá přítelova rodina spolu s pár přáteli a všichni společně se vydáme do lesa do myslivecké chatky a po cestě také rozneseme krmivo pro zvěř, přítel je totiž také vášnivý myslivec. V chajdě si všichni popřejeme hodně štěstí, příťukneme si šampaňským a povídáme. Odpoledne se vracíme domů sice unavení z cesty, ale spokojení a natěšení na to, co nás čeká...

Krásné Vánoce všem Ženám-in přeje
Gabra11


Děkujeme za krásný příběh a posíláme za něj 1000 bodů do VVS.

Reklama