Reklama

Milé ženy-in,
asi jako většina z vás, ani já nemám ideální postavu. Po dvou dětech mám trochu větší bříško i zadeček a menší prsa, a to i když stále kojím. Geny. Nedá se říct, že mám ideální postavu, ale já jsem celkem spokojená, a kdo neví, jak jsem vypadala před dětma, říká, že jsem ideální máma. Můj tam sice nepatří a rád si rýpne do mého bříška, ale beru to s nadhledem.

Co mi je ale doteď líto, je přístup mojí mamky. Přiznám se, že z něho malej mindrák mám. Pro moji mamku jsem nikdy neudělala to, co chtěla, stále jsem mohla být lepší a dokázat víc. Navíc vždycky tíhla k tomu uznávat spíš přednosti kluků, takže jsem byla jaksi na druhé koleji. Časem jsem zjistila, že ať udělám cokoliv, stejně bude někdo, kdo je podle mojí mamky víc hoden pochvaly.

Taky proto už vím, že věc sebedůvěry není jen daná geny, ale přístupem okolí. Nikdo nejsme ideální. Každej máme nějakou chybu a někdo možná víc. U někoho jsou vidět pohledem a někdo je má schované v duši. A ty jsou daleko horší.

Proto vás, milé dámy, prosím, nedělejte svým dětem život složitější a nevyčítejte. I pochvala a projev lásky je dar. A to ten největší. Pamatujte, že to nejpodstatnější je láska. K partnerovi, dětem...

Všem přeju hodně lidí, co budou na vaší straně
markousek


Milá naše čtenářko,
přístup některých rodičů je skutečně zarážející a je mi líto, že začínáme právě takto. Neodpustím si nezmínit svůj oblíbený seriál Přátelé. I když jde o sitcom, vztah Moniky a její matky je přímo ukázkový. Krásná a šikovná žena, která nikdy nebude tak dobrá jako její bratr.

Co je tohle za blbost? Říkám já! Všechny máte právo na to, aby vás lidé pochválili a hledali na vás to dobré. Nejen že je to základ slušnosti – u rodičovství je to i povinnost.