.

Přiznání RosyGloriiDei k tomu, jak k jizvě na noze přišla

Novinky

Přiznání RosyGloriiDei k tomu, jak k jizvě na noze přišla

Přečtěte si, co se může stát, když dívka veze svého milého na babetě do seníku. I to, co následovalo, když to tajila. Díky RosoGlorioDei za příspěvek. Jak se říká, než se vdáš/oženíš, ono se ti to zahojí, tak trochu platilo, že?

Hezký den všem, kdo jsou právě „in“ :-)
Dnes jsem si myslela, že bude Radek zahrnut množstvím neskutečných katastrof, ve kterých by ty mé maličkosti zapadly, zatím to tak ovšem (z mého pohledu) není, tak se také přiznám ke svému největšímu letnímu úrazu.

Do té doby to byly (nejspíš díky andělu strážnému) opravdu drobnosti, ať již jsem se sekla srpem při chystání oběda králíkům, či odražená diabolka ze vzduchovky těsně minula oko a trefila mě „jen“ do čela (to jsem snad ani do školy nechodila, taťka byl myslivec a bratranci „akcechtiví“), nebo se na mě vysypalo sklo, když jsem honem honem pospíchala za kamarády ven po příjezdu z „úžasného“ koncertu dechovky na „překrásném“ zámku (naši mi dali do večerky 30 minut, mohla jsem nespěchat?).

Bylo toho samozřejmě víc….

Kolikrát jsem měla skutečně víc štěstí, než rozumu. Byla jsem děcko, co mě však děsí, že ve své dceři začínám vidět své vlastní projevy nezkrotného temperamentu, divokosti, vrhání se do všeho nového po hlavě…
Na prahu dospělosti, v čerstvých osmnácti, jsem si udělala řidičák (já ho tedy dělala již v sedmnácti, ale do té doby jsem jezdila jaksi „na triko rodičům“) a automaticky jsem jej dostala i na „malou“ motorku. To bylo něco. S mou „první“ láskou (první a první je rozdíl, proto ty uvozovky, přeberte si to, jak chcete) jsme ujížděli vstříc letním radovánkám, z dohledu všem klepnám, na babetách. Jo, my byli romantici, dnes už si to nejspíš nikdo z „teens“ neumí představit (asi by to bylo i „trapné“, že neteřinko, já jsem prostě „pamětník“). Taťka mi svou babetu půjčoval jen za odměnu a jen na dobu „nezbytně nutnou“.

No, stalo se. Bylo po dešti, my si jeli užívat do oblíbeného seníku. Jenže jsem přibrzdila a na blátě u krajnice sklouzla tak, že jsem spadla. Noha od kotníku po koleno červená, samý puchýř. Já blázen jsem si myslela, že jsem se odřela. Zranění jsme ochladili, zakryli a jeli domů, bolelo to tak, že na nějaké laškování mě chuť skutečně přešla. Uběhl den, druhý, bylo to čím dál horší, v horku jsem pod různými záminkami nosila dlouhé kalhoty, pod nimi laicky ovázaný důkaz vlastní nešikovnosti. Když už to skutečně nešlo, chtěla jsem navštívit svou dorostovou lékařku, které jsem věřila, bohužel, měla dovolenou. Tak jsem skončila u té jediné „dospělácké“, která mě vzala.

Do ordinace jsem vstoupila se slovy, že jsem si trochu odřela nohu, ale že to pořád nějak pracuje. Stačil pohled a paní doktorka konstatovala, že jsem se snad spálila, ne? Ránu očistila, dala na ni mastný fáč a šla jsem domů. No, domů, měla jsem brigádu, takže na zámek dělat průvodkyni, pak v sobotu ráno s novinami (další brigáda) a opět za návštěvníky našeho města.

V neděli ráno jsem měla také službu, jenže to neklaplo. Obvaz přirostl a já musela u snídaně s pravdou ven. Respektive jsem mamce sdělila, že jsem se spálila, když jsem babetu stavěla na stojan. Při strhávání zanedbané rány jsem se složila (mám nízký tlak, asi proto, žádnou bolest jsem v tu chvíli necítila), doma nastalo drama a já pak ještě asi dva týdny jezdila na převazy (kupodivu na „té“ babetě :-)…taťka neměl čas mě vozit a mamka v té době pořádně ani nevěděla, kde svůj řidičák má).

Jizva byla taková, že jsem myslela, že už v životě neobleču sukni. Po pár letech se ztratila, dnes ji snad ani já sama pořádně nevidím, a to se mě po nástupu na ekonomku spolužák ptal, co jsem dělala, že mám přes celou nohu takovou „modřinu“.

Letos (po téměř dvaceti letech) jsem se spálila znovu (a ne málo). Pro změnu na ruce, nejsem malá, pekla jsem pizzu, bylo to o troubu. V divadle ukazovala (přece jen jsem pořád její dítě a tak se ke mně i chová) mamka mou čerstvou jizvu tetě a já se jí až teď přiznala, jak to vlastně tenkrát bylo….
RosaGloriaDei
 Text nebyl redakčně upraven


Dnes bylo téma: Letní a dovolenkové úrazy

Dvě z vás dnes kolem 16. hodiny odměním knihou Dětské úrazy - první pomoc krok za krokem

urazy

   
16.08.2012 - Čtenářské příspěvky - autor: Radek Kříž

Komentáře:

  1. avatar
    [8] hubajda [*]

    o troubu se casto spalim to beru jako normalni vec a tez me pady mam hodne nizkej tlak a tak stale nekde padam jednou to odnese kotnik ted naposled to byla ruka mela jsem pretrhane vazy

    superkarma: 0 26.08.2012, 18:51:11
  2. [7] Saritka [*]

    Opravdu to muselo bolet.Sml16

    superkarma: 0 17.08.2012, 12:06:35
  3. [6] Jala [*]

    Teda Ty máš zážitky!

    superkarma: 0 16.08.2012, 23:52:49
  4. avatar
    [5] Kytinkak [*]

    do dnes mám na noze jizvu od spálení od výfuku

    superkarma: 0 16.08.2012, 21:34:49
  5. [4] Trefa [*]

    Trefa:tak to nakonec vyslo na jevo co se vlastne stalo.popalenina se musi dlouho lecit a jeste necha jizvy.mam ji na leve ruce.

    superkarma: 0 16.08.2012, 20:53:15
  6. [3] magic11 [*]

    moje sestra se také spálila o výfuk babety, za týden jsme jeli kmoři a ona se šíleně trápila, jak ji to páliloSml15

    superkarma: 0 16.08.2012, 20:22:40
  7. [2] Roland [*]

    Když jsem chodila asi do 4. třídy srazila mě motorka. Vstala jsem a řidič odjel. Měla jsem na noze úplně vytlačený vzorek pneu, rozbitou botu a natrhlé kalhoty. Matce jsem se bála o události říct, protože by mi ještě vynadala. Kulhala jsem a řekla jsem, že jsem spadla. Dodnes o ničem neví.

    superkarma: 0 16.08.2012, 20:07:29
  8. avatar
    [1] tajnostii [*]

    Tak to muselo boletSml22

    superkarma: 0 16.08.2012, 18:00:01

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme