Myslím, že jsem si vzala někoho, o kom jsem věděla tak strašně málo, že teď nestačím zírat. Nevím, zda to mám svádět na internet a počítače, do kterých je můj muž blázen, a když jsme se seznámili, tak tyhle věci byly spíš nedostupné než běžné, jako je to dnes. Nebylo tolik možností na chatování, virtuální seznamky apod.

Honza trávil vždycky u počítače hodně času, na tyhle věci je šikovný a vlastně se tím i do jisté míry živí. Pracuje na částečný úvazek pro jednu velkou firmu jako správce sítě a taky má podíl v jedné firmě s počítačovými komponenty.

Já taky podnikám - s kosmetikou. Pracují pro mne dvě brigádnice, obvykle se vše dělá v kanceláři mimo náš domov. Jenže minulý týden v domě, kde máme své pracovní prostory, došlo k havárii vody a my jsme tam pár dní nemohly být. Protože bylo potřeba vyřizovat objednávky, rozhodla jsem se, že pár dní budeme pracovat doma na našem počítači.

V devět ráno dorazila Radka a hned se hrnula k počítači a začala pracovat. Najednou se zarazila a celá rudá na mě volala, ať se jdu podívat, že tu mám od manžela asi nějaký vzkaz. Omylem klikla na ICQ, ze kterého se Honza zapomněl odhlásit. Takže se před ní (a pak i přede mnou) rozvinula čerstvá konverzace mezi Honzou a jakousi Ádinkou. Byla docela peprná, ta konverzace, a jasně z ní vyplývalo, že si ti dva nepsali poprvé....

Zvlášť poslední Honzova větička se mi nesmazatelně vryla do paměti: "Pokud si stále ještě přeješ být vychovávaná (jako se ti to líbilo minule u toho topení), mohu u tebe být i s pouty v pravé poledne. Číslo máš..."

Před Radkou jsem to zlehka přešla, jako že si Jeník jen tak dělá legraci, ale uvnitř jsem naprosto propadla zoufalství. Hlavně když v poledne byl Honza nedostupný a večer už opět seděl u počítače s výmluvou, že má hodně práce. Bojím se, že to možná není jen virtuální flirtování, možná po podobných věcech toužil už dlouho a tušil, že já bych na něco takového jen těžko přistoupila...  

 

Reklama