Upřímně řečeno si připadám jako z nějakého černobílého filmu pro pamětníky, kde se továrníkův syn zamiloval do chudé holky a musel bojovat za to, aby si ji mohl vzít, což mi v dnešní době přijde úplně absurdní,“ přibližuje svou situaci sympatická blondýnka, jež zdůrazňuje, že na živobytí si umí vydělat sama. A dokonce i něco málo přispívá i svým rodičům, kteří ji vždy podporovali. Do hlavního města přišla po škole za prací a našla v něm nejen své profesní uplatnění, ale také již zmíněnou lásku. „Přiznávám, že moji rodiče zdaleka nemají takový majetek a jako přítelova rodina, ale já si ho fakt nevybrala kvůli tomu. V práci jsme si všichni rovni a je důležité, kdo co umí. O těchto věcech se moc nebavíme. A ani můj přítel se mě na tyhle záležitost nějak nevyptával. Teprve při první návštěvě jeho rodičů mi došlo, z jakých poměrů pochází,“ říká Saša přesvědčivě.

 
Právě první návštěva pro ni znamenala naprostý otřes. Na vlastní oči uviděla přepychový dům, za který by se nemusela stydět ani kdejaká hollywoodská hvězda. Budoucí případná tchyně prý nepracuje a užívá si příznivým majetkových poměrů plnými doušky. O to víc se zřejmě bojí, aby její syn nepřivedl domů nějakou zlatokopku. Proto Saša samozřejmě byla ihned podrobena detailnímu výslechu, který jí nebyl ani trochu příjemný. „Chápu, že by tam měl být nějaký zájem o tyhle věci, ale trochu taktu by neškodilo. Po pár minutách jsem se cítila jako Popelka a chtěla utéct,“ líčí mladá žena, která se s takovým chováním setkala úplně poprvé. A velmi ji ponížilo a zranilo.
 
Ve stejném duchu prý bohužel probíhá každá návštěva – jako jsou oslavy narozenin a nedávno třeba vánoční svátky. Hlavní téma jsou vždy peníze, majetek a probírání toho, jak si kdo žije. Nicméně jeden rozdíl tu od prvního setkání je. Se Sašou se tam vlastně nikdo nebaví. Po nezbytném uvítání všichni mluví o svých věcech a pečlivě se snaží dát hostu najevo, že tohle povídání pro ni není, že jim v podstatě nemá co zajímavého říct, že je jiná. A že ji tam tedy trpí, když ji jejich chlapec tak miluje. „Někdy mi přijde, že od té doby, co vědí, že moji rodiče bydlí ve starém vesnickém domku, nikdy nebyli v zahraničí a mají na dvoře slepice, by mě nejraději před usednutím do jejich luxusního křesla postříkali nějakým deratizačním prostředkem,“ snaží se do situace vnést trochu humoru zamilovaná žena, jež to vše absolvuje, aby její přítel věděl, že ona vždy bude stát po jeho boku.
 
A jak se chová on?Říká mi, že nemám být tak vztahovačná, že mě mají jeho rodiče rádi a utíná jakoukoliv další diskusi na tohle téma,“ krčí rameny Saša a dodává, že věří, že to jejich společný život, který se zatím vyvíjí fantasticky, nenaruší. „Je to přece dospělej kluk,“ uzavírá opět s lehkým úsměvem zamilovaná žena, ale je znát, že „červíček nejistoty trochu hlodá“…    

Přečtěte si také:

Uložit

Uložit

Reklama