Představte si, že jednoho rána vejdete do koupelny, a tam najdete svého partnera s žiletkou v ruce a pořezaným stehnem, ze kterého vytéká čerstvá krev. Přesně to se stalo Milanovi (31). Jak se k takové situaci postavit? 

Sebepoškozování je závažný duševní problém, při němž dochází k opakovanému násilí páchanému na sobě samém. Jedinec se pomocí sebepoškození snaží vyřešit nepříjemný stav mysli, zpravidla spjatý s obrovskou úzkostí, strachem či frustrací. Přímá fyzická bolest pomáhá dotyčnému alespoň na chvíli zapomenout na bolest duševní a transformovat ji v něco pochopitelnějšího a přijatelnějšího. Tolik praví dostupné informace.

Se sebepožkozováním se setkal jednatřicetiletý technik Milan. Ačkoli sám používá žiletku výhradně na holení, má s řezáním sebe sama nepříjemně blízkou zkušenost. Nedávno totiž přistihl svoji přítelkyni, kterak se řeže do pravého stehna – na velice nenápadné místo, aby se mohla vymluvit, že se nejspíš odřela o kalhotky. Víc už ale nechám mluvit Milana...

Nachytal jsem ji v koupelně – řezala se žiletkou!

žiletkaJanu jsem poznal loni na jaře. I když to vlastně není úplně pravda. Poprvé jsem ji viděl před dvěma lety na jednom festivalu, kde nás prý představili společní přátelé. Jenže já si to vůbec nepamatuju, takže když se ke mně Jana nadšeně hlásila na super koncertu naší oblíbené skupiny, faux pas bylo na světě.

Naštěstí se zachovala úplně pohodově a namísto, aby se urazila, nechala se pozvat na pivo. Tak jsme si podruhé potykali. Padla pusa, jakože na tu tykačku, pak druhá, třetí... a bylo. Od toho koncertu spolu chodíme.

Máme s Janou strašnou spoustu společných zájmů, takže se výborně doplňujeme a je nám zkrátka fajn. Ona by chtěla pomalu hnízdit a mně představa prcka taky není proti srsti. Takže ačkoli jsme spolu docela krátce, už spolu půl roku bydlíme. Donedávna jsem měl pocit, že jsem konečně našel tu pravou holku s velkým H, kterou jsem celý život hledal.

Jenže aby to nebylo jenom růžový, načapal jsem ji teď v koupelně, jak se řeže žiletkou! Byl to dost šok a vlastně vůbec nevím, jak se s tím vypořádat. Netuším, co to znamená, a jak se mám zachovat. Přiznala se mi, že se řeže schválně, ale nijak hluboko – že je to prý bezpečný! Koukal jsem na ni jako na zjevení, ale víc se se mnou bavit nechtěla.

Strašlivě mě to vyděsilo, zkoušel jsem to s ní rozebírat ještě několikrát, ale Jana dělá, jako kdyby vůbec o nic nešlo, jako by se vůbec nic nestalo, a že strašlivě hrotím. Našel jsem si pár informací, ale ona absolutně nechce slyšet, že by měla jít za nějakým odborníkem. Prý to nic není, jen její způsob, jak uvolnit přetlak, a že já to při svý povaze těžko pochopím...

Podle toho, co jsem si o sebepoškozování přečetl, v tom určitě bude i něco víc. Jsem si skoro jistý, že má nějakého kostlivce ve skříni. Problém, který ji užírá a ničí a kvůli kterému sahá k takovým praktikám uvolňování úzkostí. Dokážu pochopit, že se se svým problémem nechce svěřit mně – třeba se bojí, že bych to neusnesl a opustil ji. Ale proč proboha nechce jít ani k psychologovi? Copak vážně považuje řezání se do kůže za ideální řešení problémů?

Docela rád bych si o tom promluvil s Janinými kámoškami, které ji znají podstatně dýl než já – třeba ví, co za tím vším stojí, nebo by  mi alespoň mohly poradit, jak Janu dostat k odborníkovi. Ale bojím se, že jak to Jana dokonale skrývala přede mnou, tajila to úplně stejně i před všemi ostatními. A kdyby se pak dozvěděla, že jsem to o ní jejím kamarádkám prozradil, kdo ví, k čemu by to vedlo...

Chtěl bych jí dát nějaké ultimátum, aby si uvědomila, že to skutečně myslím vážně. Že se o ní bojím a nechci, aby si takhle ubližovala. Jenže se bojím, že budu-li na ni příliš tlačit, že jen to zesílí její negativní pocity, kvůli kterým sahá právě k žiletce, a já to jen všechno zhorším. Prostě mi to přijde jako začarovaný kruh, ze kterýho nejde sejít na rovnou cestu.

Milan

Co dělat?

Zakázat Janě řezat se je dobré řešení,“ říká psycholožka Zdeňka Sládečková. „Ovšem nevíme, proč se řeže. Tedy jaká emoce je pro ni tak nezvládnutelná. A tady už by měl nastoupit psycholog, protože důvodů, proč dochází k sebepoškozování, může být celá řada a jsou většinou zakořeněny hluboko v minulosti. Dobrá zpráva je, že když se psychologovi podaří objevit a odstranit příčinu, sebepoškozování skončí. Pokud se partnerovi nedaří dostat sebepoškozující se osobu k odborníkovi – a je to hodně pravděpodobné, protože takový člověk se za své konání stydí – mohl by nejdřív zkusit navštívit psychoterapeuta sám a probrat s ním nejvhodnější postup. Rozhodně to nemůže nechat být!“

Přečtěte si také...

Reklama