No jo, zase nějaká matka maminčiných mazánků, která nenechá na svých potenciálních snachách nit suchou, řeknete si. Ale kdepak, tenhle postesk patřil muži. Muži velmi tolerantnímu, se smyslem pro humor, muži, který by na sobě nechal dříví štípat. Ale i těm jednou dojde trpělivost.

bordel

Po dlouhé době jsem potkala známého. Kdysi jsme měli chalupy blízko sebe v jedné vísce. Naše děti spolu kamarádily a dalo by se říct, že jsme si jako rodiny docela dobře rozuměli. Jenomže my jsme chalupu prodali, přestali tam jezdit, a tak se naše cesty nechtěně rozdělily. Ale bylo fajn se zase potkat a dát řeč o životě.

A co děti? Ptám se mimo jiné.  „No, děti, pousmál se, co ti budu povídat. Chlapečkům táhne na čtyřiadvacet  a mají přítelkyně.“
„No, to je dobře ne?“
„Ale jo, ale oni si je nastěhovali domů a už se to skoro nedá vydržet. Barák sice není malý, ale je jich všude moc.  Už aby se osamostatnili.“
„Ale copak, ty ,takový tolerantní člověk, který má rád kolem sebe spoustu lidí, musíš být v sedmém nebi…“
„Což o to, na mně by se dalo dříví štípat, ale čeho je moc, toho je příliš. Oba synové si přivedli domů princezničky...“
A předvede výmluvné gesto, které napoví, že dívky mají patrně tulení nemoc. „Co jim odpadne od ruky, to nechají ležet. Hrnky od snídaně, svršky, šminky v koupelně.“
„Tak jim domluv. Vezmi hochy na paškál a stanov pravidla.“
„To už jsem udělal, ale není to moc platné. Nechci vypadat jako škarohlíd a pořádek by si měli udělat spíš synové, oni s nimi chtějí žít...
Jednou jsem je ale vytrestal. Byli jsme na chalupě a chystali se na lyže. Vyhlásil jsem odjezd v osm. Samozřejmě že princezničky vstaly na poslední chvíli, jako vždy, to je normální, ale musely se namalovat, „vystajlovat“, nebo jak tomu říkáte, a všichni na ně čekali. Já už byl v autě, dal jsem jim lhůtu deset minut, a když nešly, rozjel jsem se. To jsi měla vidět ten fofr, jak mě doháněly. No, jsem měkkej, nakonec jsem zastavil, ale příště je nechám doma. Když se chtějí namalovat, ať vstanou dřív.“

Má pravdu. Disciplína musí být, vy kluci pitomý.

Ale kdy poznáte ten správný čas a „vykopnete“ mládež do života? Dá se vůbec něco rozumného poradit?

Čtěte také:

Reklama