Vztahy na dálku mívají několik problematických bodů - chybí vzájemná blízkost, doteky, pohlazení i kontakt z očí do očí. Petra ale řeší jiný, ještě zapeklitější problém: Jak se rozejít s přítelem, který žije v cizině?

Anglie

Rozchod nikdy není příjemná věc, a to ani pro toho, kdo ho iniciuje. Pokud zrovna není dotyčný přistižen in flagranti, či se neukončí vztah prásknutím dveří po divoké hádce, bývá obvykle k rozchodu voleno klidné prostředí domova či pěkné restaurace. Jak se ale přátelsky rozejít s partnerem, který dlouhodobě pobývá v zámoří? Jaký je nejčestnější způsob rozloučení?

Petřin přítel odjel za prací do Londýna

Přítel dostal, dle jeho slov, fantastickou nabídku na práci v Londýně, kterou prý prostě nešlo odmítnout. Já z toho nijak nadšená nebyla - už dva roky jsme bydleli ve společné domácnosti, oběma nám už táhne na třicet, tak jsem se viděla ve svatebním a brzy také s kočárkem. Představa roku odloučení, kdy bude přítel dělat na svém projektu až v daleké Anglii, mi do mých plánů moc nezapadla.

Nicméně přítel byl pevně rozhodnutý odjet a já se s tím musela nějak smířit. První půl rok našeho odloučení byl pro mě dost psychicky náročný - zrovna jsem zažívala rodinnou krizi s mámou, přítel kdesi za mořem a ozýval se mi naprosto minimálně. A když už mi milostivě zavolal, tak jen strohé, krátké věty a obecné fráze, nic srdečného, nic milého. I obě mé návštěvy u něj proběhly spíš formálně - měl na mě minimum času, takže jsem se víc viděla s jeho spolubydlícími než s ním samotným.

Bylo mi mizerně a chvílemi jsem o pevnosti našeho vztahu začínala dost pochybovat.

Ovšem to, co mi teď, po půlroce mého čekání a trpělivosti, řekl, mi absolutně vyrazilo dech: Šéf mu nabídl v Londýně trvalou práci a on to vzal. Chápete? Rovnou to vzal, ani ho nenapadlo si o tom se mnou alespoň promluvit. Prostě se rozhodl a bylo to.

V tu chvíli mi bylo vše jasné - on se mnou ve své budoucnosti vůbec nepočítá! A nebo ještě hůř - automaticky předpokládá, že se mu vždy a ve všem přizpůsobím a budu ho následovat jako nějaká domácí puťka!

Ale to se chlapec přepočítal, to je na mě trochu silná káva! Já mám svou rodinu, přátele a práci tady, doma. Nikam se stěhovat nechci a nebudu! I když je mi to líto, vidím jen jediné řešení: rozchod!

Problém je, že nevím, jak to udělat. Po pravdě se mi moc nechce investovat několik tisíc za letenku, abych mu tam jen řekla, že se s ním rozcházím, a zase letěla zpátky - to mi přijde jako dost nákladný plán. Navíc bych tam byla tak maximálně jeden den (na to zaplatit si noc v londýnském hotelu opravdu nemám peníze a přespat u něj, to fakt nepůjde). Taky se mi nechce letět zpátky rozhozená a ubrečená - byl to hezký vztah a bude bolestné z něj odcházet. V neposlední řadě se trošku bojím, že kdybych za ním přijela a on se na mě podíval tím svým lišáckým pohledem, dala bych mu ještě jednu šanci a možná by mě nakonec k tomu stěhování i přesvědčil, a to já nechci!

Ovšem rozejít se s ním po telefonu? To je jak ze střední školy - slabošské a trapné.

Zatím jsem ho poprosila, aby mi nevolal, že si potřebuji vše o samotě rozmyslet. Ale pokud se mi ozve, možná se neudržím a vše mu vyklopím. Ostatně, pokud si o tom bude chtít osobně promluvit, může taky jednou přijet on za mnou, ne?

A jaký je názor psycholožky Zdeňky Sládečkové: Je čas na rozchod?

„Jak to popisuje, tak to vypadá, že se on v tuto chvíli necítí být vztahem tak vázán a necítí potřebu věci řešit společně. Každý se řídíme svým egem, a když vzniká vztah, v prvním roce se většinou stane, že se dvě ega spojí a začnou uvažovat společně. Z já a já se stane my. Tenhle kluk to tak necítí. Kdyby to bylo v začátku vztahu, nemuselo by to ještě nic znamenat, ale jestliže byli již dva roky spolu, pak je to špatné. Základní vztah k pevnějšímu poutu trvá asi rok. Pro Petru je to bohužel špatná zpráva...“

PhDr. Zdeňka Sládečková

Zdeňka Sládečková

poradenská psycholožka

Kam dál?

Reklama