Paní Janě je 56 let. Má dvě dospělé děti, je rozvedená a šest let žije s přítelem. I když slovo žije by bylo vhodné nahradit slůvky žije-nežije.

„Rozváděla jsem se v pětatřiceti. Manžel byl řidič z povolání a jeho největším koníčkem byla zábava v hospodě, jeho největší pochoutkou pak pivo a kořalka. Problém byl, že když se napil, byl agresivní. Na mě i na děti. Nadával mi do kurev a sviní, dětem říkal, že jsou to parchanti odporní, že je vykope z domu. Vydržela jsem to 14 let a pak se konečně rozvedla. Od té chvíle jsem si přísahala, že se v mém životě už nikdy neobjeví muž, který má rád byť jen sklenku piva.

Pět let jsem žila sama. Pak se kolem mě začal motat milý chlápek, který sice nepil, ale byl ženatý. Přiznám se, že mi dost chyběl sex, a tak jsem se nechala svést. Bohužel jsem se zamilovala. Doufala jsem, že ženu opustí. Stále jsem tomu věřila. Přesvědčovala samu sebe, že jen já jsem pro něj tou životní láskou. Za rok jsem zjistila, že nejsem jeho jediná bokovka. Že má ještě dvě další. Tenkrát se u mě objevilo poprvé astma, zkolabovala jsem a skončila v nemocnici. Tuto dobu nechci blíže popisovat, protože 3 dny nikdo nevěděl, zda přežiji, či nikoli. Moji matku připravili lékaři na nejhorší.

Ale já chtěla žít a bojovala jsem. Po roce jsem opět začala pracovat a věděla, že už celý život budu žít sama s dětmi a svým psem. Slovo MUŽ jsem nenáviděla. Ze srdce a z hloubi své duše ho nenáviděla.

Bylo mi padesát let, když se v práci objevil muž, který ve mně nevzbudil odpor hned na první pohled. Byl vzdělaný, vysoký, milý, velice slušný. Zprvu jsem s ním prohodila jen pár slov, ale jak čas běžel, měli jsme si toho čím dál tím více co říct. A víte, co pro mě bylo nejhlavnější? Že nepil. V restauraci si vždy dal minerálku, na podnikovém večírku pil tonic, a tím u mě vyhrál. Ano, bylo mi padesát, byla jsem už ženská v letech, ale opět jsem se zamilovala. A Šimon moje city opětoval.

Za půl roku se ke mně přestěhoval. Děti ho přijaly moc mile, snacha mi řekla, že je moc ráda, že jsem vzala rozum do hrsti a našla si konečně slušného muže.
Asi po dvou měsících se Šimon nevrátil domů a jeho mobil byl vypnutý. V půl jedné v noci jsem už šílela strachem a v osm ráno šla na policii. Samozřejmě mi řekli, že není nezvěstný ani 24 hodin, a doslova se mi vysmáli. Bylo mi zle. Už jsem ho viděla někde mrtvého nebo zraněného. Obvolala jsem všechny nemocnice, ale Šimon nikde. Jako by se po něm slehla zem…

Přišel až za 3 dny. Oči rudé, z úst mu páchnul česnek. Vůbec mu nedošlo, že já byla už opravdu na dně a jen jsem se bála, že zase skončím v nemocnici, v bezvědomí.
Když stál ve dveřích, nemohla jsem ani promluvit, vše se ve mně prolomilo a já jen plakala a plakala. Později mi Šimon řekl, že má rakovinu. Dozvěděl se to ten den, kdy zmizel. Odjel k sobě na chatu a tam se vzpamatovával z toho, co mu lékaři řekli.

Věděla jsem, že s ním budu bojovat až do konce. Ať to dopadne, jak to dopadne.
Šimon podstoupil operaci, která dopadla úspěšně. Přetrpěl i chemoterapii a ozařování a neustále mi děkoval za to, že tu jsem jen a jen pro něj. I moje děti za ním jezdily a snažily se mu zvednout náladu, jak to jen šlo.

Podle lékařů byl Šimon zdráv. Sice ho už navždy budou čekat kontroly na onkologii, ale ve chvíli, kdy léčba skončila, byl prohlášen za zdravého. I když, pochopitelně, dostal na rok invalidní důchod.

A právě v tomto období, kdy nepracoval, vyplavaly na povrch věci, které byly pro mě tak hrůzné, že jsem ani nevěděla, jak je řešit…

Šimon trpěl depresemi, a nejen z té nemoci. Syna měl ve vězení, druhý syn se k němu neznal a on od mládí nenáviděl své tělo. Alespoň tak mi to vysvětlila psycholožka, ke které Šimon začal chodit.
A jak tyto stavy řešil?
Tak, že třeba měsíce pil jen minerálku. Pak ale přišel jakýsi impuls, on zmizel a tři dny se opíjel do němoty.

Když mi to udělal podruhé, jeli jsme se synem na chatu. A našli ho tam. Opilého, pozvraceného, ve vlastních výkalech…
Nebyl agresivní v tomto stavu. Jen plakal a plakal a říkal, jak moc se nenávidí, že úplně cítí, jak jeho tělo zapáchá a že nepomůže ani hodinová koupel.

Od chvíle, kdy jsme ho se synem poprvé našli, se takto ztratil na tři dny mockrát. Jednou mi to dokonce udělal i doma a já ho našla v bezvědomí. Tehdy jsem zavolala sanitu a byla rozhodnutá to skončit a opustit ho. Psycholožka mi ale řekla, že je na mně tak moc závislý, že pokud ho opustím, upije se k smrti. A copak jsem toto mohla riskovat? Jak bych potom žila, s vědomím, že kvůli mně zemřel člověk?

A tak se v tom plácáme dál. Šimon je nějaký čas takový, jakého jsem ho znala, pak to na něj přijde a nepomůže ani varování, že pokud cítí, že na něj tyto deprese opět útočí, má IHNED volat psycholožce. Zkoušel chodit i na sezení s alkoholiky, ale to ho nebavilo. Prý tam byli lidé, kteří pijí den co den. Což jeho případ není.

Jak vše dopadne? Co bude dál? Nevím. Jen se vždy děsím toho, že jednou, až opět přijde ten impuls, upije se k smrti.

Pár slov o alkoholismu

Osoby pijící alkohol můžeme rozdělit do čtyř skupin dle toho, co od alkoholu žádají:
a)   Abstinent – odmítá z jakéhokoliv důvodu alkohol, žízeň hasí např. minerálkou. Občas nejsou společností správně pochopeni.
b)   Konzument – většina lidí pijících „příležitostně.“ Pijí pro tekutinu a chuť.
c)   Piják – žádá účinky alkoholu – tj. především euforii.
d)   Alkoholik – pije vše, co mu přijde pod ruku, pije denně, je to droga.


Stádia opilosti:
I.
1–1,5 ‰ spokojený, sdílný, veselý výraz, živá mimika, výřečnost, smích, rozpustilost, přátelskost, pocit sebejistoty – cítí se lépe, jeho starosti jsou „lehčí“.

II. 1,5–3 ‰ nekritický, netaktní, křičí, zpívá, nedbá okolí, impulsivní, nenaslouchá ostatním, erythema (zčervenání), stoupá tep (tachykardie), pohyby neuspořádané (ataxie), poráží sklenice, vrávorá, diplopie (rozdvojené vidění).

III. 3 ‰ a více únava, ospalost, zvracení, obličej bledne. Opilý může zemřít při zcela banálních situacích, které by za střízliva hravě zvládl – např. se může utopit v kaluži vody. Při vysokých dávkách: narkotický efekt – bezvědomí, necitlivost, inkontinence (pomočení, pokálení), tep slabý, bradypnoe (zpomalené dýchání), mydriáza (rozšíření zornic) nereagující na osvit. V nejhorším případě zástava dechu (dechové centrum CNS, ale netýká se svalů hrudníku).

Zde je dle Dr. Jellinka čtyřicet nejčastějších znaků alkoholismu:
Okénka (výpadky paměti na dobu v opilosti) s postupnou narůstající frekvencí
Tajné pití
Trvalé myšlenky na alkohol
Překotné pití (nekontrolované)
Pocity viny
Vyhýbání se narážkám na alkohol
Změněná kontrola pití (neschopnost přerušit nebo zdržet se pití)
Vysvětlování důvodů k pití (tzv. racionalizace)
Sociální obtíže narůstají
Velikášské chování jako kompenzace strany sebeúcty
Nápadné agresivní chování
Trvalý pocit zkroušenosti
Období abstinence vynucené tlakem okolí
Změny způsobu pití (k předcházení nepříjemnostem)
Ztráta dosavadních přátel nebo rozchod s nimi
Změna (změny) zaměstnání
Konání se točí kolem alkoholu (podřizování zájmů)
Ztráta zájmu o vnější svět
Nápadné sebelitování
Úvahy nebo realizace úniku z dosavadního prostředí
Změny v rodinném prostředí – odcizení
Bezdůvodné námitky alkoholika proti členům rodiny
Vytváření tajných zásob alkoholu v domově, práci, aj.
Zanedbání přiměřené výživy
Hospitalizace pro poruchy na tělesném zdraví
Pokles sexuálního pudu
Alkoholická žárlivost
Pravidelné ranní doušky
Výskyt prodloužené intoxikace – tzv. tahy
Etická deteriorace
Postižení mentálních schopností
Alkoholické psychozy
Styky s morálně deprivovanými osobami
U nižších společenských vrstev pití technického alkoholu (Okena)
Snížení tolerance - lepší snášenlivost, pozdější opití
Nedefinovatelné úzkosti
Třesy
Pití nutkavého rázu
Zhroucení racionalizačních systémů – tj. debakl
Lhaní, ev. i kriminální činy, krádeže

Intenzivní léčba otravy alkoholem:
Vyvoláme zvracení (prstem strčeným –do krku" nebo vypitím slané vody), pokud je osoba podnapilá při vědomí a v relativně dobrém stavu.

Více o alkoholismu na: http://alkoholismus.zbynekmlcoch.cz/

Setkaly jste se i vy někdy s alkoholikem?
Nebo jste samy hojně pily?
Pijete nadmíru stále?
Nebo alkohol nenávidíte?
Jaká je ta vaše hranice alkoholu za jeden večer?
Jaký alkohol máte rády a jaký nesnášíte?

Reklama