Klára a Jirka jsou báječná dvojice. Milují se, žijí spolu a plánují rodinu. Dokonale šťastný obraz však kazí Damoklův meč visící nad jejich hlavami. Hrozba v podobě zákeřné duševní nemoci jim může kdykoli obrátit životy naruby.

schizofrenie

Pro mnohé z nás je schizofrenie pouhým lékařským pojmem, se kterým se občas setkáváme v denním tisku, nebo ve zprávách. Pro Jirku však znamená mnohem víc. V tom pojmu se totiž zrcadlí celé peklo, které musel prožít se svým nemocným otcem - všechny hádky, fyzické útoky, výčitky, nesmyslná obvinění, proplakané noci i útěky z domova. Před osmi lety jeho táta zemřel. Skočil pod vlak. Zdálo by se, že smutný příběh je u konce. Jirka si našel skvělou dívku, se kterou je šťastný... Ale co když jednou onemocní i on?

I když je hlavním aktérem Jirka, byla to jeho přítelkyně Klára, která se rozhodla svěřit nám své obavy.

Jak to vidí Klára?

To, že Jirkův táta trpěl schizofrenií, jsem se dozvěděla skoro hned po seznámení. Dali jsme se totiž dohromady jen asi půl roku poté, co se jeho táta zabil, takže toho byl ještě plný a potřeboval se ze všeho vymluvit. Bylo mi ho tehdy hrozně líto. To, čím vším si prošel, bych nepřála nikomu.

Rozhodla jsem se, že mu udělám život tak krásný, jak jen to jde, aby na všechno špatné zapomněl a bylo mu už jen hezky (vím, že to byla dost naivní představa, ale byla jsem mladinká, plná ideálů a navíc po uši zamilovaná).

Před nedávnem Jirka povýšil v práci na novou pozici a s ní přišel nejen vyšší plat, ale i spousta starostí, přesčasů a stresu. Z práce se vrací čím dál později a je stále více unavený a podrážděný. Snažím se ho chápat a ve všem maximálně podpořit, ale teď se o něj začínám dost bát. Onehdy na mě totiž úplně zbytečně vyletěl, když jsem si postěžovala, že vůbec není doma. Křičel na mě, vyčítal absolutní nesmysly a dokonce naznačil, že snad mám milence. Druhý den se sice upřímně omlouval, že má za sebou pár opravdu mizerných dnů a bylo toho na něj moc, ale příliš mě tím neuklidnil.

Kdybych nevěděla o Jirkově rodinné anamnéze, nechala bych to plavat - každý máme občas špatnou náladu a ne vždy se nám ji podaří zvládnout - jenže za daných okolností mám strach, jestli se nejedná o předzvěst té hrozivé nemoci.

Pořád se snažím uklidňovat, že panikařím zbytečně, že se vlastně nechoval až tak abnormálně, ale v hlavě mi to hlodá a hlodá. Pochopitelně jsem si od začátku vztahu uvědomovala, že Jirka může onemocnět, ale až teď mi skutečně došlo, jak moc je ta hrozba reálná. Teprve teď si uvědomuji, co všechno to pro náš společný život může znamenat. Všechny ty náhlé změny nálad, paranoidní představy, halucinace, útoky a další hrůzy, které mi Jirka popisoval. Já ho miluju a jsem schopna tohle všechno unést, ale co až přijdou děti? Opravdu je chci vystavit takovému trápení, jaké si zkusil Jirka? A opravdu chci děti vystavit té samé hrozbě - tedy že nemoc Jirkova otce zdědí?

Vím, že medicína hodně pokročila a s vhodnými prášky a patřičnou léčbou se dá hodně negativních projevů nemoci omezit, ale stejně je vždy důvod k obavám. Jirkův otec není jediný člověk v mém okolí, který na schizofrenii doplatil. Nejraději bych Jirku poslala k nějakému psychiatrovi, abychom případnou chorobu zachytili hned v začátcích a mohl se hned léčit. Jenže se bojím jeho reakce. Přece jen je pro něj schizofrenie nesmírně citlivé téma, a pokud se nepletu, bude ho moje podezření hrozně bolet...

Klára

Kam dál?

Psychiatrické minimum...

Reklama