Musím jít běhat, včera jsem vynechal. Přijdu později, jdu si zahrát tenis. Dneska chci k večeři jen salát... To jsou v podstatě obyčejné věty, ale Jana už je na ně alergická. Až si ale přečtete následující příběh, možná pochopíte proč.

Pětadvacetiletá Jana žije s Markem tři roky. Mají spolu malý byt, oba chodí do práce a ve volném čase cestují, chodí na výlety nebo se věnují svým koníčkům. I když... poslední dobou spíš dělá Jana všechno sama. Marek má čím dál méně času. „A není to tím, že by byl víc v práci, tam je pořád stejně. Věnuje se sobě a sportování, skoro pořád, když v práci není. Já mu do toho samozřejmě nemluvím, je to jeho věc, ale mrzí mě to. Hlavně mi přijde nenormální ten důvod, pro který to všechno dělá - má fobii z toho, že je tlustý.“

Přitom nikoho, kdo Marka zná, by nenapadlo, že by se musel trápit svou váhou, je to normální štíhlý chlap. „On má tu tloušťku asi usazenou na mozku, podle mě už je to fobie. Každé ráno se váží a pořád řeší, že musí jít sportovat, aby neztloustl. Když si jeden den nejde zaběhat, nezajezdí si na rotopedu, na kole nebo nezahraje tenis, má výčitky svědomí, že dneska nic nedělal. Pak si dá k večeři jen salát, aby náhodou nesnědl moc kalorií... Já nevím, tohle přece většinou řeší spíš ženy, neznám jiného chlapa, který by se tolik zabýval svou váhou. Proč ho mám doma zrovna já?

Bojí se, že bude vypadat jako rodiče?

manPoslední dobou mi to už hodně leze na nervy, je to čím dál horší. Dřív Marek taky sportoval, ale tak normálně, nepřeháněl to. Teď se dře pořád, každý den, i o víkendech. Jeho sportování přizpůsobujeme celý náš program a život, mám pocit, že za chvíli už nebude dělat vůbec nic jiného. Dokonce si domů (do našeho malého bytu!) pořídil kromě rotopedu a dalších posilovacích strojů i žebřiny, na kterých cvičí. Za chvíli se tady ani nehneme.

Přemýšlím, kdy se stalo, že si začal připadat tlustý? Já mu nikdy nic neříkala, ostatně nikdy nebyl důvod, co ho znám, je to štíhlý a pěkný chlap. Možná má strach, že bude jednou vypadat jako jeho rodiče, ti jsou oba tlustí a maminka opravdu hodně, má určitě aspoň 110 kilo. Ta mi vyprávěla, že když byl Marek malý, měl boreliózu a nemohl půl roku chodit, a tehdy prý hodně ztloustl. Pramení to snad z toho?

Zatím jsem ve fázi, kdy mi to začíná dost vadit a mrzí mě, že místo společných chvil Marek pořád jen sportuje, představovala jsem si náš vztah jinak. A děsí mě, co z toho ještě může být. Nespěje to k anorexii? Vím, že i chlapi jí mohou trpět, a Marek už má nakročeno, když pořád řeší kalorie. Díkybohu zatím ale většinou normálně jí. Když mu cokoliv na tohle téma řeknu (a že mu opakuju často, že vypadá dobře a rozhodně není tlustý...), odbude mě, že on to tak cítí, a proto musí sportovat. Nevím, nejsem psycholog, ale možná by Marek nějakého potřeboval...“

Další články v našem magazínu:

Reklama