Spánek je důležitá součást našeho života. Potřebujeme ho všichni, někteří míň a někteří víc. Znáte to dělení na sovy a skřivany? Ke komu patříte vy?

Když jsme v úterý probíraly téma buzení, občas jste se zmínily o tom, že jste spíš sova, nebo naopak vstáváte hodně brzy. Ono je to v podstatě jedno, jak rády spíme, stejně se v životě musíme pořád přizpůsobovat - škole, práci, dětem... Takže je lepší o tom nepřemýšlet.

spánek

Slečna Jitka o spaní ale přemýšlí pořád. Hlavně od té doby, co chodí s Jardou, což trvá necelý rok. Jarda totiž rád ponocuje, často bývá dlouho vzhůru a ráno vyspává, když může. Jitka je pravý opak: večer usíná u televize kolem deváté hodiny a ráno se budí v pět hodin, někdy i dřív. Ti dva se skoro nemají šanci potkat, protože přes den pracují a doma se scházejí kolem sedmé hodiny. Jitka pak zanedlouho usíná, zatímco Jarda je vzhůru. Trochu déle se vidí jen o víkendech, pokud tedy Jarda vstane před polednem. A tak je to pořád dokola.

„Začíná mi to hodně vadit. Vždyť Jarda ráno pořád spí! Každý den prospí nejhezčí část dne, rána jsou krásná! Co by mu udělalo, kdyby vstal o víkendu třeba v devět a mohli jsme si dát společnou snídani, nebo jet někam na výlet. Nechápu, že mu to není líto.“

Ono je asi těžké se přizpůsobovat, když každému vyhovuje úplně něco jiného. Jitka tohle dřív nezažila, protože Jarda je její první přítel, s kterým se rozhodla žít. S těmi bývalými se scházela jen občas, a tak ani nevěděla, kdy chodí spát nebo kdy vstávají, za těch pár víkendů, co s nimi strávila, to nestačila poznat. Vlastně dokud s Jardou ještě nebydlela, i jejich vztah fungoval normálně, teprve později jí došlo, že tenhle životní rytmus má Jarda pořád.

Vždyť pořád spí!

„Nejdřív jsem si říkala, že se to určitě změní, když bude chodit dřív spát. No, nechodí, nechá mě spát na gauči u televize, sám se dívá, nebo dělá něco na počítači, pak mě jen lehce probere a dovede do postele. A když ráno odcházím do práce, ještě spí, on nemusí chodit brzy ráno. I náš sexuální život pomalu upadá, já večer usínám, když by chtěl on, a ráno už většinou nejsem v posteli. Je to hrozné. Asi se na tom nikdy neshodneme. Jak fungují ostatní páry? Kdo by se v tomhle případě měl přizpůsobit? Já už jsem to párkrát zkoušela, někdy taky vydržím třeba do půlnoci, ale musím se hodně přemáhat. Moje tělo je prostě naprogramované jinak než jeho. Přitom mám Jardu ráda, nechci o něj přijít...“

Měla jsem chuť Jitce říct, že asi nemá moc starostí, když řeší takové hlouposti. Napadlo mě, jestli na to myslí i Jarda. Trochu znám oba, tak jsem se ho zeptala, jak vidí situaci on. „Nevím, jak dlouho to vydržím. Jsem zvyklý na svůj rytmus, takhle mi to vyhovuje. Když vstanu brzy, jsem pak protivný. Když musím, vstávám, ale proč bych si nemohl přispat o víkendu? Jitka to nechápe. A já zase nechápu ji. Vždyť ona večer pořád spí...“

Oběma tedy vadí, že jejich protějšek „pořád spí“, v tom se shodnou. Problém ale je, že spí v jiných částech dne... Myslím, že tenhle vztah moc šancí do budoucna nemá. Co říkáte?

Psali jsme v našem magazínu:

Reklama