„Byl to hlavně on, kdo toužil po dítěti. Sliboval, jak bude s péčí o to malé pomáhat. Já se spíš nechala přemluvit. Ale vůbec toho nelituji, to zase ne! Kubíček je naprosto úžasný. Tedy až na jedinou věc – nenechá nás v noci absolutně vyspat. Každou chvilku je vzhůru a pláče. Zabírá na něj jen vytrvalé kolíbání. Všichni mi říkají, že to brzy přejde, ale já už jsem na pokraji sil. Na to ponocování s malým jsem totiž zůstala sama,“ mračí se Anežka. Ne, přítel ji neopustil nadobro, jak by se mohlo zdát, ale jen částečně.

Po týdnu bezesných nocí si Standa večer sbalil kartáček na zuby a pyžamo a chystal se odejít nocovat ke svým rodičům. Ti totiž bydlí hned ve vedlejším domě. „Nevěřícně jsem na něho zírala a čekala, kdy se tomu začne smát, že jde jen o hloupý žert. Jenže nešlo. Prý to musím pochopit, že se takhle vůbec nevyspí a neodpočine si. V práci je pak unavený a špatně se mu pracuje, chudáčkovi. Napadlo ho ale, že není sám, kdo je na pokraji sil? Že to taky nedávám? Nenapadlo, tak jsem mu to řekla,“ zlobí se Anežka, která na to konto dostala od svého partnera radu. Prý si má jít odpočinout přes den, když spí i Kubík.

„To je ale pěkná blbost. Právě na tyhle vzácné chvilky mám vyhrazený úklid, protože s malým to absolutně nejde. Odmítá být v šátku a vyžaduje mou neustálou pozornost. Navíc ho nechci někam jen tak odložit a zanedbávat ho. A tak gruntuji byt, až když usne. Ani to nemůžu odložit. Nesnáším sebemenší nepořádek, jsem posedlá čistotou. Možná jsem cvok, ale nedokážu si pomoct,“ krčí rameny mladá maminka. Její partner to ale neuznává.

„Nemusí to přece dělat, máme doma naklizeno dost. Kdyby byla fakt tak unavená, jak tvrdí, usnula by kdykoli a kdekoli. Jako já jednou v práci. To už ale nechci riskovat, proto se potřebuji v noci vyspat. S malým to ale nejde a moje řešení mi přijde skvělé. Však to není napořád, to se přece dá vydržet, jsme už dospělí,“ myslí si Standa. Jeho partnerka tak optimistická zdaleka není.

„Nejde už jen o únavu. V noci si připadám šíleně sama. Nedej bože, aby se malému něco přihodilo! Jak bych to bez pomoci a psychické podpory zvládla? Standa je s námi jen večer, to se o syna i bezvadně postará, to se mu zase musí nechat. Ale pak zmizí k rodičům a ráno jde rovnou od nich do práce,“ popisuje Anežka s tím, že ji to nesmírně deptá: Přijde mi to od něho krajně sobecké. Oba rodiče by přeci měli fungovat! Nebo jsem fakt divná já a chci toho po chlapovi hodně? Skutečně má větší právo na spánek, než já?“

Čtěte také:

Uložit

Reklama