Člověk chce vždy to, co nemá. A ne nadarmo se v této souvislosti říká, že u sousedů je tráva mnohem zelenější. Stejné rčení bychom mohli hravě použít u partnerských vztahů, kde – světe, div se – nikdy nejsme dost spokojené. Nebo aspoň některé z nás....

Ženy, které mají doma gaučového povaleče, sní obvykle o akčním chlapíkovi, jenž s nimi bude cestovat až na konec světa, nebo aspoň naší malé země. Ale skutečně by ho chtěly, i kdyby ho měly doma?

Své o tom ví čtenářka Štěpánka, která svého životního partnera podle svých představ našla až na druhý pokus. A chtěla by s ním už zůstat, i když se to někdy zdá zcela nemožné. Posuďte samy.

hyperaktivní

Štěpánka (32 let) se rozvedla se svým prvním manželem, který prý trávil většinu života na gauči před televizí a jí i jejich děti by nejraději řídil také nějakým dálkovým ovládáním. „Často jsem si připadala, že by nás nejraději vypnul, jestli mi rozumíte, abychom ho nerušily v jeho rozjímání nad sportovními programy, které sledoval den co den a noc co noc,“ vzpomíná na společné soužití s gaučovým povalečem pohledná blondýnka, která na partnerský život nezanevřela a krátce po rozvodu začala randit se svým kolegou z práce, ke kterému vždy vzhlížela.

Zatímco první muž byl ten typ, který toužil jen po tom, aby ho nikdo nevyrušoval při sledování magické skříňky, a nikdy společně nevyrazili jako rodina na žádný výlet, nový partner začíná být akční až moc.

„Náš život je rozpočítaný na sekundy,“ líčí Štěpánka, jež si občas s nostalgií vzpomene na klidné dny s prvním partnerem, kdy se sice nikam společně nevydávali, ale ona byla paní svého času.

„Jedu z práce a už mi pípá sms, že mám být 17.35 tam a tam. Ano, nejde o omyl – naše setkání se velmi přesně naplánováno, protože se od něho odvíjí stovky dalších aktivit, které se musejí stihnout v předem určenou dobu,“ vysvětluje žena, která sice má, co chtěla, ale najednou zjišťuje, že není vše takové, jako se zdálo být ....

Viléma, tak se její partner jmenuje, prý kdysi velmi obdivovala. Každé pondělí v práci vyprávěl, kde všude byl, co viděl, ukazoval fotky, zatímco Štěpánka mohla akorát vyprávět o tom, jak vzrušující bylo vařit svíčkovou. Svého partnera si prý velmi váží, už proto jak v pohodě přijal její děti a začlenil je do svého pestrého života, ale dala by neví co, kdyby mohla opět jedno nedělní odpoledne strávit doma.

„Zatímco normální lidi se těší na víkend, já mám už od středy svírání v žaludku,“ říká mladá žena, kterou každý pátek čeká po práci nákup za asistence přítele, kdy ji kontroluje, co kupuje za potraviny, a napomíná, když jí to trvá příliš dlouho. Je přece třeba toho ještě tolik stihnout - honem, honem. Čas utíká a sním vzácné chvilky života...

„Pak hned musíme jet na chalupu k jeho rodičům, protože přece o víkendu nebudeme doma. Jen co tam vybalím a uložím jídlo, tak rychle večeře, rychle procházka, rychle si zahrát s dětmi hru a rychle se podívat na nějaký film, který mu půjčil někdo v práci a který prostě rychle musíme hned teď vidět,“ popisuje atmosféru začátku víkendu Štěpánka, která často u televize usne, protože je servaná z týdenního marathonu.

  • Její přítel je však zřejmě na baterky duracell (jako ten zajíček z reklamy). Po filmu ještě sedá k počítači a do dvou hodin v noci vymýšlí, kam v sobotu a v neděli vyrazí.

„Samozřejmě že se očekává, že ráno vstanu, nachystám jídlo pro všechny s sebou a budu usměvavá a připravena prožít akční víkend, ale já bych si tak ráda někdy přispala,“ říká upřímně žena, která dodává, že je na pokraji sil a často sahá po lécích na uklidnění.

„Nikdy bych nevěřila, jak zábavný a na první pohled atraktivní život může být únavný a vyčerpávající, uzavírá svůj příběh. „Svého partnera miluji, chtěla jsem ho moc, ale asi mi nedošlo, jak jsme každý jiný, že mě na něm přitahuje to, co ve skutečnosti nemám já - akčnost a vytrvalost. A teď mám pocit, že tyhle jeho vlastnosti by znervóznily a vyřídily snad každou ženu, možná i proto byl tak dlouho sám....“

Přečtěte si také:

Reklama