Ahojky Meryl, 

při čtení Tvého dnešního tématu mi přeběhl smutný úsměv po tváři. 

Vzpomněla jsem si na své rodiče, kteří na mě i na bratra byli velmi přísní, a já si vždy říkala, nikdy nebudu bít své děti, já budu jiná. Pravdou je, že naši to nezřídka dle mého názoru přeháněli, neboť jsem chodila do školy s jelity a modřinami a styděla se při tělocviku převlékat s ostatními, a tak jsem utíkala na toalety.  

Postupem času jsem pochopila, že jsem rodičům vděčná za to, že nás drželi zkrátka a že nás nenechali vyrůstat jako kůly v plotě. 

I já se stala maminkou a pochopitelně jsem se dostala do situace, kdy jsem potřebovala vychovávat svého občas neposlušného synka :-). Co teď? Jakou metodu zvolit? Všechna má předsevzetí vzala za své. Když byl Maty úplně maličký, volili jsme jako výchovnou metodu studenou sprchu nebo-li šokovku. Paní doktorka tvrdila, že mu to nemůže uškodit, naopak, že bude otužilý. Když povyrostl, už bylo těžké se s ním prát a cpát ho do vany, a tak když zlobí moc a jinak to nejde, dostane na zadek, i když snad ne tolik, jako my kdysi, a je klid. Naštěstí to opravdu není často a většinou stačí jen obyčejné varování. 

Krásné pondělí a pohodový pracovní týden,

Jacquelline

 

Milá Jacquelline, tak nějak nevím... na jednu stranu Ti při vzpomínce na rodičovskou výchovu přeběhne smutný úsměv po tváři, na druhou píšeš, že jim jsi za přísnost vděčná. Já myslím, že pravda je tak někde uprostřed. Tví rodiče to s Tebou a Tvým bratrem rozhodně mysleli dobře a to, že jim jsi vděčná, svědčí o tom, že máte určitě dobré vztahy. Přesto... promiň... nemohu se obránit rozhořčení... Bít své děti tak, že mají modřiny a stydí se převlékat před hodinou tělocviku - to už je opravdu dost. Věřím, že Ti při této vzpomínce je stále smutno.

Moc díky za Tvůj příspěvek... posílám Ti malý dáreček. Jen tak pro hezčí den a pro veselejší úsměv na tváři.

 

Pište mi i vy ostatní, jaké máte zkušenosti s výchovou... e-mail redakce@zena-in.cz je tu jen a jen pro vás.

Reklama