Jak dopadlo první bydlení další čtenářce s nickem Bohuša, se dočtete v jejím příspěvku, za který děkujeme.

Milá redakce, na naše první společné bydlení jsem se nesmírně těšila. Ihned po svatbě jsem se stěhovala k manželovi, kde jsme si v domě jeho rodičů začali budovat podkrovní byt. Zatím jsme bydleli v jedné místnosti, což nám stačilo. Děti jsme ještě neměli a tak jsme se s velkým životním optimismem vrhli do díla.

Aby naše bydlení bylo co nejrychlejší, vzali jsme si úvěr a už jsme plánovali, kolik dětí si v tom našem hnízdečku lásky pořídíme. Když se naše dílo blížilo ke konci, nastaly problémy, plížily se nenápadně, občas tchýně proti mě švihla bičem, ale já to v zápalu zamilovanosti přehlížela. Ale časem se situace vyhrotila tak, že naše královna(matka) dala manželovi na výběr: Buďˇ ona,milující matka, nebo já, neschopná děvečka, se kterou nikdy štastný nebude...vybral si mě,ale na úkor toho, že jsem přišli o všechno...nic jsme na sebe přepsané neměli ,a tak ze dne na den jsme přišli o střechu nad hlavou a ideály...

S holým zadkem a dluhama jsme se vrátili k mým rodičům, bylo to sice náročné, ale naši nás v tom nenechali. K tomu ještě manžel přišel o práci, dělal totiž se svým nevlastním otcem, a matka se postarala i o to, aby synáček přišel i o práci. Časem jsme se z toho dostali, vybudovali si nové bydlení a toužili po miminku, což nám nebylo souzeno (z čehož měla největší radost zase jen tchýně). Synovi se vysmívala, co že si to vzal za "NEPLODNOU CHUDĚRU", která mu ani dítě nedá!

Radost jsme ji překazili, sice až za osm dlouhých let...narodila se nám totiž krásná holčička (dalo to sice hodně práce a taky peněz), ale výsledek stál za to...pak přišla další dcera a za tři roky kluk jako buk. A co babička našich dětí? Ač bydlíme v jedné vesnici, dodnes děti nepohladila, nepolíbila a dnes, když jsme šli celá naše pětičlenná rodinka na procházku, jsme ji potkali. A když nás uviděla, přešla na druhý chodník...a já se přiznám, že mě to ani nemrzí!

P.S. A co víc, když šel nedávno manžel nakupovat, narazil na ni v obchodě, kde ho obsluhovala a slušně se ho zeptala? PANE, CO SI PŘEJETE????

Když matka vyká vlastnímu synovi, je to zajímavé, co vy na to?

Krásný den přeje Bohuša

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Zapomněla jste nám napsat, jestli stále bydlíte u vašich rodičů, nebo jste svoje bydlení nějak vyřešili.

Jak vzpomínáte na své první bydlení vy, milé ženy-in? Bylo stejně strastiplné jako u čtenářky Bohuši, nebo na ně vzpomínáte s láskou? Bydlíte v něm dodnes, nebo už máte jiné hnízdečko? Napište nám

redakce@zena-in.cz

 

Reklama