Byla v krásném očekávání a těšila se na příchod miminka, jenže osud tomu chtěl jinak. Karolína dítě nedonosila a po pár týdnech potratila. Tato skutečnost ji velmi zasáhla a podle ní největší vinu na tom, že o miminko přišla, nese její manžel, i když jí doktoři tvrdí něco jiného.

Jsou ženy, které zpráva o tom, že budou maminkou, zasáhne natolik, že se začnou hlídat, omezovat snad ve všem a těhotenství berou tak trochu jako nějakou nemoc. Stejně tomu bylo i u Karolíny. Ta se na dítě tak moc těšila, že nechtěla nic podcenit, a tak se vzdala snad všeho, jen aby miminko neohrozila. „Jakmile jsem slyšela tu nádhernou zprávu, jedno bylo jisté, svůj život musím změnit, neohrozím přece náš plod lásky!“ Mladá a zdravá žena tak přestala dělat všechno, co měla ráda, sice do práce chodila, ale vzdala se oblíbené jógy, fitnessu, kolečkových bruslí a dalších aktivit. Jenže, jak to tak někdy bývá, osud tomu chtěl jinak a Karolíně dítě vzal.

sd

„Byl víkend jako každý jiný, já byla doma a lustrovala internet, co bych tak pořídila našemu tříměsíčnímu miminku, které nosím pod srdcem. Ruda mě neustále otravoval, abych se konečně zvedla, že je venku krásně, že pojedeme na výlet. Ano, od té doby, co jsem zjistila, že čekáme miminko, jsme nikde nebyli, ale já nechtěla nic riskovat.“ Po několika minutovém naléhání Karolína souhlasila. „Vyrazili jsme kousek za město, že se podíváme na jednu zříceninu, která je na kopci, a čekala nás asi čtyřkilometrová štreka. Já nechtěla, jenže on do mě pořád šil, že tohle snad zvládnu...“
Karolíně se ale cestou zpět udělalo nevolno a začala krvácet, v nemocnici jí oznámili, že bohužel o dítě přišla. „Prý samovolný potrat, to určitě! Může za to ON! Kdyby mě nenutil jít na výlet a nechal mě doma, jak jsem chtěla, tohle by se nestalo.“

Ač ji doktoři ujistili, že by dříve nebo později k potratu stejně došlo, Karolína od té doby nemůže svému manželovi téměř přijít na jméno.

Vyjádření Karolínina manžela:

„Samozřejmě mi je hrozně líto, co se stalo, na dítě jsem se těšil. Pravdou ale je, že se Karolína od té doby, co zjistila, že je těhotná, hrozně změnila. Z aktivní a věčně usměvavé ženy se stala div ne hysterická ženská, která ve všem viděla nástrahu. Po potratu je zase jiná, za všechno můžu podle ní já, není dne, aby mi něco nevyčetla. Neustále mi předhazuje to, že za smrt našeho dítě můžu, dokonce i poté, co jí doktoři několikrát řekli, že náš výlet za to nemůže, kdyby bylo vše v pořádku, tohle by se nestalo. Vím, že je v těžké situaci, chci jí pomoci, ale bojím se, že tohle nedám, ty věčné výčitky jsou už neúnosné! Už mě přepadly i myšlenky na rozvod, ale snad se Karolína zase srovná...“

Láska a nenávist jsou city, které se vyživují samy, ale nenávist má z těch dvou delší život.
Honoré De Balzac

Čtěte také:

Reklama