V tom se shodneme se čtenářkou s nickem Maryene. Věnec proto nekupuje, ale vyrábí si ho sama. Tím se její předvánoční nálada stává ještě krásnější a podmanivější. Ale bolest zápěstí jí to poslední dobou nedovoluje, takže dostává věnec od dcery. Podívejte se na její díla

Hezký den, u nás mrazivě slunečný. Přestože se tradice zdobení adventních věnců v naší zemi rozšířila až po sametové revoluci, i z dětství si pamatuji , že u mé babičky býval adventní věnec každé Vánoce. Vánoční stromeček měla babička ozdobený zcela přírodně, jablíčky, ořechy a slaměnými ozdobami a na stole býval také slaměný věnec ozdobený ve stejném stylu. 

Vánoční a předvánoční výzdoba, všechny ty přípravy a chystání, to je to, co mám na Adventu nejraději. A proto nikdy věnec nekupuji hotový. Vždycky jsem si ho vyrobila sama z chvojí, kterým jsem nazdobila slámový věnec. Samozřejmostí jsou 4 svíčky a také pár stužek a jiných ozdůbek. Každý rok jiný, každý rok originál. Poslední roky mi dělá radost svými věnci dcera. Je na to velmi šikovná, a proto obdarovává svými krásnými věnci více lidí. Dokáže se na nich pěkně „vyřádit“.

m

Je mi líto se s nimi jen tak lehce rozloučit, takže si je každoročně fotím. Mám z nich docela pěknou galerii. Máme naštěstí urostlou zahradu se s poustou okrasných dřevin, tak pro větvičky se nemusí chodit daleko. Dcera si sbírá šišky i další přírodniny a suší květiny už od léta. Dokáže dělat zázraky s lýkem, stuhami nebo drátky, sama si vyrábí přízdoby na věnce, ale ozvláštňuje je i různými drobnůstkami, kterých je dnes před Vánocemi i v obchodech všude plno. Máme ozdobené všechno. Kromě truhlíků na oknech a adventního věnce na stole je každoročně i jeden věnec na krbu a další na vstupních dveří do domu. A nezapomínáme v tomto svátečním období s výzdobou ani na naše blízké, kteří už nejsou mezi námi.

Letos jsem dostala už věneček na krb a je zcela jiný než ty dřívější, tentokrát spletený z ruliček novinového papíru.

n

V neděli k němu přibudou další věnce na dveře a adventní na stůl. Ještě jsou pro mě překvapením. Doufám, že příští rok už mi bude sloužit moje operované zápěstí a dopřeju si opět radost z vlastního tvoření věnců. 

Děti nám odrostly, jsou už dospělé a já nejraději vzpomínám na předvánoční čas, kdy ještě byly malé. Přestože nebylo peněz nazbyt a dárky byly spíše skromnější. Na všech přípravách jsme se s dětmi podíleli společně. Napsali jsme Ježíškovi (některé dopisy mám dodnes schované) a potom jsme společně společně pekli cukroví, vybírali stromeček i kapra. A já dodnes vzpomínám na výrok mého prostředního syna, který se ujal potom i na mnohé ostatní příležitosti - „Nejlepší je těšit se“. 

Letos nám to předvánoční těšení narušilo úmrtí v rodině. A tak ještě než zapálíme v neděli první svíčku na adventním věnci, čeká nás smutné loučení. A já si ještě více než kdy jindy uvědomuiji, co je pro nás všechny nejdůležitější. Advent a Vánoce je čas, kdy bychom si měli ještě více než kdy jindy najít čas jeden na druhého.

Takže ještě jedna moje rada na závěr. Méně darů, více dárků, méně cukroví, více ovoce, méně shonu, více času na rodinu. 

Hezký předvánoční čas všem. 

Maryene

Milá Maryene, díky za pěkný příspěvek a krásné inspirativní věnce

Text nebyl redakčně upraven

Reklama