Markovi bude v březnu šest, a tak i on v lednu absolvoval zápis do první třídy.  Neměl s tím velké problémy, umí už trochu počítat a číst, dobře a rád kreslí, na pokyn učitelky zarecitoval básničku. Jediný problém, který má, se jmenuje výslovnost. "Při zápisu do školy s tím nebyly žádné problémy, nicméně učitelka ve školce doporučila, abychom chodili na logopedii, že by jinak mohl mít Marek problémy se čtením, kterým se díky nácviku správné výslovnosti dá předejít," vysvětluje jeho matka, pětatřicetiletá Klára. Jinak ale Marka na školu nijak zvlášť připravovat nemíní, soudí, že je lepší dát věcem přirozený průběh. "Sousedka má o rok starší dceru a loni na jaře, předtím, než šla do školy, s ní pilovala co se dalo, takže holčička uměla číst a psát ještě před prvním zářím, ale tohle já nechci," říká svůj názor.  

A psychologové jí dávají za pravdu. "Nástup do školy je pro dítě velkou změnou, ale rozhodně nikoli důvodem k tomu, aby je rodiče půl roku před tím podrobovali nějakému drilu," soudí psycholožka Markéta Veselková. Nicméně, něco by děti přece jen umět měly:  jde především o sebeobsluhu, co se jídla nebo třeba toalety týče, dále o samostatnost a pak o manuální zručnost, díky níž si třeba dokáží zavázat tkaničky u bot. "Velké problémy s jemnou motorikou bývají někdy jedním z důvodů k odkladu, pokud ale jinak dítě na školu má či lze předpokládat, že se tento problém dá zvládnout, dítě může jít do školy, ale je dobré, když se rodiče, ideálně ve spolupráci s psychologem zaměří právě na tuto potíž," doporučuje Veselková.

Samozřejmě nevadí, pokud dítě kreslí hůře než vrstevníci, ale jde o to, že ruku v ruce s tím mohou jít pozdější problémy se psaním a mohou se přidat i ty se čtením. Vhodné kursy a rady lze najít v pedagogicko-psychologických poradnách, stejně jako u privátních psychologů. Může se však stát, že hned na poprvé nenarazíte na odborníka, který by vám sedl. Pak se v zájmu svého potomka raději rozhlédněte jinde. "My jsme tohle podcenili. Náš syn neuměl moc kreslit a obecně nebyl příliš manuálně zručný, ale přičítali jsme to tomu, že kluci se vyvíjejí pomaleji, protože zde byl patrný rozdíl i ve srovnání s jeho starší sestrou," přiznává matka dnes devítiletého Dominika. Její syn nastoupil do první třídy a nastal boj s písmenky, které chlapec příliš nezvládal. Další vývoj nebyl nic moc - přidaly se potíže se čtením, čímž se Dominik dostával ve srovnání se spolužáky do celkového skluzu. Necitlivá učitelka mu to bohužel dávala najevo takovým způsobem, že chlapec začal mít ze školy trauma, projevující se třeba ranním zvracením. Jeho rodiče proto začali uvažovat dokonce o návratu do školky, ale psycholog, kterého oslovili na doporučení dětského praktika, jim to rozmluvil - pro dítě je to hodně ponižující. "Doporučil nám ale změnu školy a kursy nácviku grafomotoriky, díky němuž se Dominik hodně zlepšil a dneska, ve třetí třídě, prakticky nepoznáte, že kdy se psaním tolik zápasil," uzavíra jeho matka. 

Psycholožka Markéta Veselková doporučuje návštěvu psychologa všem rodičům, kteří si nejsou úplně jistí, zda jejich potomek obstojí mezi vrstevníky, ale na druhou stranu rodiče varuje před přehnaným srovnáváním jeho schopností s dovednostmi ostatních dětí. "Dětský vývoj postupuje nerovnoměrně a v době nástupu do školy se kluci skutečně vyvíjejí pomaleji než holky, takže drobné rozdíly jsou v pořádku."           

Reklama