Narozeniny? Tak to je u nás v rodině takový malý kolotoč.

Vídáme se poslední dobou málo, jsme roztroušený, kde se dá. A tak rodinné oslavy jsou ojedinělé.

Ale neustále platí pravidlo alespoň zavolat v den narozenin. Mám dva starší bratry, těm pokaždé pro jistotu připomínám všechny narozeniny v příbuzenstvu. Prostě je znám.

Jenže mé narozeniny jim jaksi nemá kdo připomenout, a tak letos jsem si to čekání na přání pořádně užila. S kamarádkou jsme se vsadily, kdo zavolá a kdo zapomene :-) No, vyhrála jsem, skoro.

Rodiče se ozvali, pro jistotu den předem. Nejstarší bratr zavolal asi tak v 10 večer, a tak jsem si říkala, jupííí, vyhrála jsem sázku. Jenže pak mi opět volala mamina a ptala se, kdo už volal. Tak jsem toho prostředního sklerotika našeho práskla. Asi za 10 minut po tomto telefonátu volá bratr: "Čauky, tak jsem slyšel, že máš dneska narozeniny, tak všechno nejlepší!"

Dostal prostě echo. Pobavilo mne to a opět se potvrdilo pro mne nepochopitelné pravidlo, že chlapi si takovéhle věci nepamatují. I nadále tedy volám a upozorňuji.

Za týden má tenhle náš sklerotik narozeniny, tak doufám, že nezapomenu já :-)

Papua


Papuo,

trochu mi tato příhoda připomíná chování mojí babičky. Vždy nezapomene zavolat, aby připomněla, že teta nebo někdo z příbuzných slaví narozeniny či svátek. Abych se přiznala, její připomínání doslova nesnáším. Nikdo z naší rodiny totiž sklerózou opravdu netrpí :-)!
Reklama