Nejvíc mě trápí dětské bolístky. Trpím s každou bolístkou a nemocí svých třech dětí. Připadám si strašně bezmocná a nanicovatá matka, když některé z dětí onemocní. Je mi hrozně, když trpí a já jim nemůžu nijak pomoci.

Prostřední syn je v tomhle nejhorší. Ve dvou a půl letech se topil po tom, co jsem ho nechala hlídat ex-manželem. Syn byl v bezvědomí a celý modrý, tak jsem ho umělým dýcháním dostala nazpět mezi nás. A pak byl neustále nemocný - zápaly plic, průdušky, alergie, která se překulila v astma. Taky dostal Henoch Schönleinovu purpuru, se kterou ležel 2x v nemocnici na kortikoidech a vozili ho na vozíčku. Těch bezesných a probděných nocí, kdy jsem měla hrůzu, jestli dýchá!

Taky jsem měla hrůzu, když šel na dětské hřiště. Nejdříve si na klouzačce zlomil ruku. Pak na prolejzačce klíční kost. Prostě dětské hřiště je pro nás pohroma. Aby toho nebylo málo, začal mít problémy se zubama - nechtěly vypadnout, pak rostly nakřivo a nakonec mu vyrostl na patře. Ten mu museli vytrhnout. Zbyla po něm ošklivá díra. Pak dostal rovnátka. Nejdřív jen na noc a pak nastálo, protože má předkus a spodní sanice mu roste rychleji.

Prostě chudák kluk lítá jen po doktorech. A já jen bezmocně přihlížím a snažím se dělat všechno, co doktoři nařídí. O to je to těžší, že je mu teď už 16 a mlátí s ním puberta a jakékoli omezování, i když ho nařídí doktor, je pro něj blbost!
Ale zase si říkám, že na tom nejsme tak špatně, protože jsou na tom některé děti mnohem hůř.

V nemocnici v Motole, tam je mi vždycky strašně, když tam vidím ty trpící děti v takových podmínkách. A strašně moc děkuju paní Vendule Svobodové, co všechno dělá pro nemocné děti.
S pozdravem blesksoft

Téda, tak mě to dostalo, že jsem to málem zapomněla komentovat. Takovou jsem měla kamarádku na táboře. Každý rok si zlomila tu samou ruku. Děs. Jsou nemoci, které pak způsobí sérii onemocnění z oslabené imunity. Držím palce, ať je to lepší.  
Reklama