Bylo první léto po "sametové revoluci" a já poprvé jela se svojí maminkou na "západ". Vydaly jsme se do Francie poznávat jejich překrásné zámky.

Nasedly jsme do autobusu jedné cestovky a hurá po dálnici směr "sladká" Francie. Po několika hodinách autobus zastavil na nucenou přestávku na jednom odpočívadle. Hned jsme se hrnuly na WC. Cena za použití kabinky se nám zdála vysoká, a tak jsme vymyslely s mamkou plán. Po vhození mince a po otevření kabinky jsme se obě vtěsnaly do ní. Nejdříve jsem použila WC mísu já a pak se chystala mamka. Vstala jsem a začala si oblékat spodní kalhotky. Mamka čekala opřená o dveře a popoháněla mě. Pak jsme si místo vyměnily.

Sotva mamka usedla na "trůn", z malých dírek ve stěnách se na nás vyvalila divně páchnoucí voda. Postříkala mamku a částečně i mě. Nasála jsem vůni oné vody a s hrůzou zjistila, že je to desinfekce. Totiž, bylo to tam zařízené tak, že po jednom použití kabinky se celá vystříkala desinfekcí, aby zůstala bez bakterií pro další použití. A to jsme nevěděly.

Vypadly jsme z kabinky. U autobusu nám terpve pak průvodkyně řekla, že je to na francouzských dálnicích úplně normální. V tu chvíli jsme si připadaly jak vesničanky, které poprvé viděly splachovací záchod, neboť doma chodí na hnůj. No, prostě ostuda. Ale naštěstí jsme brzy oschly a "vůně" vyprchala. A mohly jsme pokračovat dál. Tento způsob ulevování jsme už nikdy nepoužily, co kdyby...

Januše


Děkujeme za veselou historku :)

Podobnou zkušenost mám s WC ve francouzkých hotelech Formule - také mě "vydezinfikovalo":).

redakce@zena-in.cz

Reklama