To bylo tak. Před čtyřmi lety v listopadu jsme s přítelem a ještě jedním párem jeli na dovolenou do Egypta. Respektive – letěli jsme. Když jsem byla malá, s rodiči jsem letadlem létala celkem často, minimálně jednou ročně za babi a dědou do Ameriky a pak do Británie. Z té doby ovšem moc zážitků nemám, nepamatuji si je. Snad kromě rozmasakrovaného poloprázdného kufru, s kterým nějaký chytrák musel tak ukrutně fláknout, že se rozevřel jak krokodýlí čelisti a půlka věcí z něj odputovala kdoví kam.

 

Zpátky k Egyptu. Odlétali jsme v noci. Kufry jsme po pásu poslali směr zavazadlový prostor letadla a my čekali na odbavení u rentgenů a dalších pípáků. Všichni z naší čtveřice prošli bez problémů, kromě mě. Já musím totiž vždycky mít něco extra. Jako příruční zavazadlo jsem měla svou oblíbenou kabelu přes rameno. Tahala jsem ji pořád, do práce, na výlety, všude. Takže jsem v ní měla věci, které bych někdy mohla potřebovat – léky, pouzdro na čočky, krém.

 

Kabelu jsem poslala pod rentgen. Jen co ji prosvítili, hned se ke mně přiřítila nějaká děsně tajemně se tvářící paní v uniformě. Pak mi došlo, že se netváří tajemně, ale že to je pohled „Chtěla jsi zabít pilota!“. Jasně, já určitě. Problém byl nejprve s nůžkami. Trpím na puchýře na nohou a vůbec jsem dost nešikovná, takže se často pořežu o papír a podobně, takže do povinné výbavy patří náplast. A čím ji asi tak naporcuju? Nůžkama! Dobře, nůžky tedy byly shledány nebezpečnými a naprosto nevhodnými k cestě v pasažérském prostoru uvnitř létajícího oře. Šup s nimi do papírové obálky. Copak to tu máme dále? Malinkaté kleštičky na nehty. Panečku, to je zbraň nejvyššího kalibru, s tím člověk opravdu dokáže zabít. Kleštičky následovaly nůžky do obálky. Do třetice všeho dobrého i zlého – proboha, malý firemní zavírací nůž zavěšený na klíčích. Po pravdě, nůž byl spolu s dalšími přívěsky součástí těch mých klíčů tak dlouho, že jsem si jeho přítomnost už ani neuvědomovala. Opět následovalo přelifrování do obálky.

 

Pořád se na mě koukali jako na teroristku. Nakonec se mě zeptali, jestli si chci věci v obálce vyzvednout na letišti v Egyptě, nebo jestli je můžou doporučeně odeslat do kulatého šanonu. Čili do koše. Tentokrát jsem se na ně jako na teroristy podívala já a pomyslela si něco o tom, že se asi zbláznili. Čím bych si pak v tom krásně slunném Egyptě asi stříhala náplasti a ošetřovala nehty? Ts. Pak už vše proběhlo podle plánu, nejen toho letového, ale i našeho, a dovču jsme si báječně užili.

 

benynka


No, a mezi námi, chtěla jste to letadlo unést nebo ne? Nám to říct můžete, my to neprásknem... ;-)
Reklama