Milé žena-inky,

můj příspěvek k dnešnímu tématu se asi bude od těch ostatních poněkud lišit. Já totiž to nadšení okolo Valentýna nějak extra nesdílím. Je to na mě moc srdíček, plyšáků, všechno je děsně růžové a voňavé... Manžel je na tom podobně, ale je fakt, že mi vždycky koupí alespoň čokoládu. A já se nezlobím :-).

Ale před třemi lety to bylo jiné. Babička slavila 80. narozeniny a sobota vyšla zrovinka na 14. února. Po dlouhé době jsme se sešli celá rodina - strýčkové, tetičky, bratránci, sestřenice... Pojedli jsme, popili a dobře se bavili. A jak jsme byli s manželem rozjetí, nechtělo se nám jít domů.

Nakonec jsme skončili v jednom baru. Že je Valentýn nám došlo až ve chvíli, kdy servírka přinesla 2 skleničky šampaňského. Bránili jsme se, že jsme si nic takového neobjednali... Prý je to akce ke dni zamilovaných... A tak jsme popíjeli pivko, zapíjeli ho šampaňským a sledovali holky, jak se vlní okolo tyče. Tedy, co ony dělaly, to bylo něco. Viděla jsem to poprvé v životě (televizi nepočítám).

Když jsme v hluboké noci dorazili domů, milovali jsme se. Samozřejmě s manželem, ne s těma holkama. Ale bylo to jiné než jindy, takové něžnější, opojné. Asi to bylo tím šampaňským. Nebo těma holkama? Připadala jsem si jako molekula. :-) A tehdy, té noci, jsem dostala ten nejkrásnější a nejvzácnější dárek, na který jsem čekala dva roky a pomalu jsem přestávala doufat, že ho někdy dostanu.

Rozbalila jsem si ho za devět měsíců, vážil 3,22 kg a měřil 50 cm, byl ubrečený, růžovoučký a měl křivý nos. Teď tu okolo mě běhá a láká mě, abych si šla hrát. Tak já tedy jdu :-)

Sepy


Wow, tak tohle je pěkné valentýnské vyznání lásky, i když já si na takový dáreček ještě ráda chvíli počkám :).

Děkujeme za pěkný příspěvek ;).

A jaký byl Váš nejhezčí dárek z lásky, ženy-in? Čím Vám ten Váš dal najevo, že Vás miluje? Řekl Vám to? Nebo Vám něco daroval? A jak vyznáváte lásku Vy?

Napište nám o tom na redakce@zena-in.cz!

Reklama